Kapitola 5: Komár - učitel národů

Jako mam zebricek oslivych probuzeni a zebricek zajimavych mist, kde jsem kdy slozil hlavu, zacnu asi sestavovat list otazek, ktere me lehce ci tezce vykolejily. Bude mezi nimi otazka bezdomovce v prazskem sherwoodu, zda umim cesky, kterou zahajil konverzaci o svou petikorunu na vlak, a take se tam prida otazka Steeva, ktery se me predevcirem zeptal, zda jsem dalsi ucitel. Jako by tu ucitele byli spotrebni zbozi. Teprve pak jsem pochopil, ze 7 ks fotbal hrajici mladeze jsou vsechno ucitele anglictiny z Anglie, USA a Zelandu. Odpiskal jsem navstevu dalsiho chramu, kterych uz jsem hodne videl a jeste hodne uvidim a sel si zacutat. Dalsi otazka prisla po zapase. "Nechtel bys tu ucit?" Pry by na to stacila moje anglictina. Wow. Pry bych s nimi mohl chodit hrat kazdou stredu fotbal. No to tak. Obsluha RTG na FN Olomouc by mohla vypravet, jak pro me pravidelne stredecni fotbalky konci.

A druhy den na stopa. Jak jsem uz psal, neni to nic jednoducheho. Pro nekoho je stop zivotni styl, pro nekoho zpusob revolty, pro jine zpusob, jak usetrit par kacek, nekdo jim dohani autobus, ktery jel na cas. Pro Thajce je to neco naprosto nepochopitelneho a pro me to byla vyzva. Dostat se stopem z Nakhon Si Thamaratu bych smele zaradil po bok Hillaryho vystupu na Everest nebo Heydralovy plavby na Kon Tiki.

Nakhon Si Thammarat

Z NST vedou dve cesty mym smerem. Ta jedna vypada jako solidni hajvej, toz jdu tam. Ve vedru se sunu rozpalenym mestem. Nakonec zakotvim a divam se na mavajici ridice, kteri vubec netusi o co bezi. Ze bych prec sednul na busik a kousek se popovez? Jeden akorat zastavi... a ridic povida neco, ze na Sichon musim zpatky do mesta. K tomu musim dodat, ze napisy v latince jsou na ukazatelich vzacnosti. No nic, straduju zpatky.

Dalsi rozhovor me ujisti, ze na Sichon je to nejaka odbocka z vypadovky, po ktere jsem sel. Jak se ukaze, Thajci opravdu neradi lidem rikaji ne, a tak mi jeden chlapik potvrdi, ze Sichon je danym smerem. Blbec. Stojim a mavam na auta. Ridici mavaji na mne. Prijde prodavacka a posila mne do mesta na autobus. Ne. Privadi motorkare-taxikare, ze mne odveze na autobusak. Pochopitelne, ze se bavime cesko-thajsky, ale slovo autobus slycham az moc casto na to, abych ho nedokazal identifikovat. Odchazeji a privadeji si asi reditele nedaleke skoly. Deti nejspis dostaly prazdniny, aby mohl misto vyucovani doprovodit par kostrbatymi vetami informaci o tom, ze bych mel jet autobusem. V duchu se bavim a zaroven premyslim o tom, kam se jit obesit. Ale co, nekdo dalsim stoparskym generacim musi vyslapat cestu pralesem nechapavych tvari.

Konecne auto. Holcina na sedadle spolujezdce obstarava konverzaci. Silnicka periferiemi mesta se zuzuje, zaboci a ja poznavam krizovatku u templu asi 10 minut chuze od hotelu, od ktereho jsem pred hodinou a pul odchazel. Kdyz ridic zahne smer autobusak zacnu nahlas kricet a nakonec sahnu po rucni brzde.

Slapu na tu druhou vypadovku. Rezignovane, vysmate. Smich me prejde u jakesi brany, kterou prochazi silnice. Na brane se na mne culi jeho kralovska vysost. Dole se culi nejaky vojak se sapikem. Bohuzel nesapikuje inglis a tak prichzi sarze z budky. Anglicky neumi. Mne neco dochazi... ze na jedne z mapek jsem videl neco jako Military area. Pobavene ho nechavam vydusit, kdyz se mi pantomimicky snazi vysvetlit, ze tam nesmim - auta samozrejme jezdi jakoby nic. Bez jakekoliv kontroly. Nakonec, kdyz mne odkazuje na autobusak, mu s naprosto nesrozumitelnou gestikulaci, ktera zahrnuje pohyby vsemi koncetinami naraz, a mirnym poskakovanim popreji hezkeho dne, postavim se 5 metru pred jeho budku, skocim na korbu tretiho auta, co jede kolem a pribrzdi, zasalutuju a jedu. Jestli nejsem prvni, kdo se z Nakhonu dostal stopem, to vam nepovim, ale v prvni desitce budu.

Zbytek dne pak stravim na korbach pickupu, stavim se u more i na krevetovych farmach, nakladam na krevetovych farmach sudy s olejem, hraju na uke kolemjedoucim motorkarum - i kolemjedouciho odsouzence v kleci na korbe nakladacku jsem dohnal k radostnemu tanci - snad mu to ve vazbe vydrzi a prinese dobrou naladu jemu i spoluveznum.

A ted uz zase na sever, protoze tady na jihu je pocasi spis destive a navic je tu same more. Jinak jem videl dneska slona - proste tam stal v rece a sprchoval si chobotem zada. Asi jsem mel z toho vetsi zazitek nez on a dobre mu tak.

A jeste drobnost - zacinam si davat dohromady, jake vsechny podobizny krale najdu. Vcera mne slozila jedna, kde s pozlacenou konvickou zaleva v klece travnik, zatimco kleci na nejakem koberecku. Proste at uz dela cokoliv, je to muz na svem miste. Taky mne napada, jestli byste po par desitkach let (letos slavil 84 let) koukani na podobiznu panovnika meli chut si koupit zase kalendar s jeho podobiznou? No treba se pletu a kalendare s nim se objevily jako hit teprve v roce 2010, ale dost o tom pochybuji.

Komár
Kuzmič, hlava otevřená