Kapitola 14: Ale nepředbíhejme...

Tak tedy..

Jeste kratce z Vientane. Pri pruzkumu kolonialni architektury se dostanu do mistni nemocnice. Teda J.J. by si smlsla. Vsechna oddeleni jsou pravdepodobne infekcni. Sebral jsem se a mazal odtud. To jsem netusil, co me ceka asi za tyden. Ale nepredbihejme. Dalsi kolonialni spek navecer byl mistni kostel. Zasel jsem pro trochu duchovni utechy a odbyl si svou letosni zahranicni svatbu. Byl jsem nominovan do kapely citajici 4 ks a obcas neco brnknul. Zenich se tvaril, ze ma zacpu, a nevesta mela asi prujem. Snad jim to vydrzi. Na hostinu me nepozvali, tak jsem zasel na kure a vyrazil na sever.

A reknu vam, ze stopovani v Laosu nic moc. Tusil jsem to, ale horsi uz je to snad jen v Sudanu nebo Mongolsku. Aut malo, motorek hodne, tuktuku jeste vic. Prvni me vezmou nejaky zensky... Odvezou me na autobusak. Klasika. Pak motorkar na silnici c. 13, ktera je mistni D1. Jenze ma 2 pruhy, pasou se tam misty kravy a vubec to zkratka vypada na dopravni vlasecnici nez tepnu. Ridici vubec netusi, o co se pokousim. Mavaji mi. Zurim, nadavam, zkousim ruzna gesta. Zkousim i neslusna gesta. Stale mavaji, blikaji a troubi. Spasitelka se predstavi jako slecna Lim. Asi doufa, ze si ji vezmu. Nevezmu, ale jeji motorku s radosti vyuziju. Pak jeste par poskoku a konecne thajsky par, co vi, co to je autostop.

Van Vieng - mekka vsech batuzkaru. Ja se tu ubytoval, sednul na zachod a rano vyrazil. Male mestecko je nacpane adrenalinovymi kancelaremi a obklopene skalami a dzungli a rekou. Pekny. Jen rano na ulici potkavate ty, co jdou spat a obvykle jsou ozrali a zmalovani (ne obrazne, ale fixama).

Van Vieng

Kdyz vyrazim do ryzovych poli, predjede me frajer na motorce. Pak pochopim, ze mne chtel predehnat, aby me zkasnul u vystupu na skalni vyhlidku. Ignoruju ho a jdu dal - predjede me a chce me zkasnout u jeskyne - jdu dal. Potreti zabehnu pred zvukem motorky do bambusoveho housti v nadeji, ze me mine. Trochu se bojim, ze tu zpoplatnili i bambusovy rosti a ja budu muset zaplatit, ale nevsimne si me. Zbytek dne se motam pod kopcema a pak mizim dal na sever.

Luang Prabang je jiny kafe. Mesto vcelku zachovaly v kolonialnim duchu. Vyborny bagety s kuretem, diky Francouzi. Motam se po meste a vecer hraju na nocnim trzisti. Vydelam asi 100 000 a potakam jednu ukulelistku z Finska a vzapeti ukulelistu z Australie. Delime se o to moje banjo a zvesela brnkame ignorujic okoli. Pak jdem propit vydelek. V hostelu potkam Stephana z Holandska a Jasona z Alabamy. Jedou stopem kolem sveta. A ja mel pocit, ze uz jsem tu sam. Mam z nich radost. Min uz ze sdeleni, ze v severnim Laosu jede jedno auto za 6 minut. Co bych za to za par dni dal... Ale nepredbihejme.

Luang Prabang

Pak Ou je dira. A to doslova a ve skale. Veze me sem skupinka podezrelych Laosanu. Umi anglicky a ptaji se, jestli je stop bezpecny. Trochu na ne vyjevene koukam. Na to se nikdy nikdo nepta. Ne tady. Aha. Poslednich 35 let zili v Kalifornii, to mnohe vysvetluje. Sem si jedou uzit duchod. Ja si uzivam diskusi s chlapikem, co me vzal pres reku. Rikal, ze za 2 tisice. A kdyz jsem na druhe strane, tak chce 20. To by nebylo zle, kdyby na druhy strane Mekongu krom te jeskyne nebylo nic jineho na kilometry daleko. Preplaval bych, ale ne s batohem. Chlapik vypada, ze ma casu dost. Ja taky. Jsou tu i jiny lode, ale zatim cekam. Kdyz zacnu lod odvazovat, chlapik razem ozije. Nakonec nasrany odjizdi a ja jedu na druhy breh jinou lodi. Nocuju na kraji dzungle. V noci prsi, uz nevim po jake dobe.

Pak Ou

Ze silnice 13 odbocuju na silnici 1. Trochu neplanovane. Sedim na korbe a trochu zapomenu, kam jedu, a na jedne z mala kriovatek to ridic ohne na vychod. Vysadi me v mestecku na brehu reky Nam Ou. Parada, uzasny misto. Dam se tu do reci s cernochem z USA. Ma 223 cm a mezi mistnimi docela vycniva. Jizda v buse pro nej musi byt utrpeni. Ale jinak je to pohodar, dalsi dny ho tu potkavam. Je mu asi 40, je psycholog a ma projety poradny kus sveta.

Nam Ou River

Ja vyrazim podel reky proti proudu, potkam jednoho borca z Holandska, toz se prodirame houstim, dlabem banany, raftujem na bambusovem voru (ano, je to blbost, myslenky na spluti vetsiho kusu reky opoustim), proste veget... Plaz poseta prasecim trusem, lezeni po skalach... Aj... skvele misto...

A zde se s vami rozloucim, protoze me chtej vyhodit z internetove kavarny.

Komár,
Kuzmič, hlava otevřená