Kapitola 9: Komárova turistická anabáze aneb útok zelenýho hada

Kdyz jsem psal posledne, prisel mi mail od Honzy a Efky, at se stavim na Vanoce v Chiang Mai. No vsak to bylo jen asi 550 km a bylo 23. 12. Skocil jsem na stopa a jel jsem.

Valit na sestiproudovce na korbe v noci je zazitek. Z jineho soudku je zazitek spat na benzince venku bez moskytiery. Rano jsem se o sest litru krve lehci vypotacel ke krajnici a zahy se vezl na sever. Netrvalo dlouho a uz jsem sedel v nakladacku do Chiang Mai. Jeho rychlost odpovidala hmotnosti - na vaze nam namerili 57 tun. Kupodivu bez pokuty, asi tu maji jiny meritka. Cestou jsem dospaval probdelou noc. Zcasti jsem ji stravil hranim obsluze benzinky, zcasti mytim oken aut. Ridici vetsinou netusili, proc jim tam bily sahib otroci.

Ale zpet ke kamionku. Pred Chiang Mai jsme zastavili v horskem sedle. Asi hodinu tu ridic poleval kola. Prvni vychrstnuta miska se v mziku vyparila. Za hodinku bylo ochlazeno, ridic vyhodil rychlost a jal se testovat, zda ochladil dobre. Asi 20 km pred Chiang Mai mne vyhodil na silnici a ja hupsnul na projizdejici motorku. Uz zacinam byt imunni k tomu, ze se motam na prskoletu s baglem na zadech bez helmy s ridicem, kteremu bych k rizeni nesveril ani vycpanyho sneka v polstrovany mistnosti. Prezil jsem a vecer se setkal s Expedici Tuk Tuk.

Zasli jsme na pivo jeste s dvouma holkama z Belgie a jednim Thajcem, ktery jim delal pruvodce na treku. Pruvodce J.J. (je to nahoda?) byl notne ozraly a v polovine prubehu vecera byl vsazen do tuktuku a poslan domu. Mnohem pravdepodobneji ale jeste dnes vyspava opici a neschopen sdelit sve bydliste vyspava k radosti tuktukare sledujiciho imaginarni taxametr. Hospoda byla kupodivu belgicka stejne jako jeji majitel, ktery tam mel pocetnou seslost. Bylo veselo a vsici jsme byli podarovani vanocnim darkem. Vsem, kdo hlasovali v ankete, co mi brani stat se Budhistou (Kapitola 3) mohu sdelit, ze to nebyla ani jedna z nabizenych moznosti, ale gel. A to ne na vlasy. Zkratka jeden z Belgicanu ma vyrobnu a jal se vsechny sve kamarady a hosty v hospode podarovat. Diky mu.

Chiang Mai

A dalsi den to tu bylo. Stal jsem se turistou. Zlakan cleny Expedice TukTuk jsem zaplatil mrzky peniz agenture, ktera slibila projizdku na slonu, nefalsovany trek dzungli, raftovani, raftovani na bambusovem voru a navstevu domorodcu. Aj nalozili nas do autobusu (pickup s korbou a sedackami) s nadsenou Tchajwankou Majou, dvojici Americanu (ktere jsme podezirali, ze je prevleknou do kostymu slonu a tim nas oblbnou) a dvojice Francouzka+Kolumbijec. Pruvodcem nam byl manik, ktery po zjisteni, ze jsme z Cech, parkrat pronesl "skupina skupina", jako kdyby to byl ten nejlepsi for. Trochu jsme na nej hledeji jako na UFO a pak jsme si rekli, ze Skupina asi bude jeho jmeno. S ohledem na to, ze na nej do konce zajezdu slysel, byla nase teorie nejspis spravna.

Trek dzungli byl famozni - trocha bambusoveho rosti, zelenej had a na konci vesnice se slony. 4ks. Docela zazitek. Chvili to trvalo, ale pak uz jsme se se slony tahali o krmeni (napriklad jsme naivne okousali kukurici a zbytek dali slonovi - hm, slon neni tak blbej). Druhy den nam uteklo cisteni slonu, a tak jsme se vydali na projizdku. Docela offroad, ale vlazne tempo. Tecku tomu daval nas mahut, ktery poustel primitivni popove rytmy z let devadesatych. Jestli to ten slon posloucha kazdy den, tak se divim, ze uz mahutuv mobil necapnul chobotem a nenapsal svou nohou esemesku "neser nekoho nechutnou hudbou, zvlast, kdyz ten nekdo ma o par tun vic nez ty". Po projizdce nasledovala snidane - toustovy chleba. Uz jsem myslel, ze na nej nedojde.

Rafting. Oj oj. Sednete na lod, padlujete po voleji a kdyz prijde perej, kormidelnik zarve "stop". Kaslal jsem na nej a padloval jako by se nechumelilo. Sedel jsem na hacku, tak na mne nemohl. Raft bambusovy byl jeste lepsi. Kdyz jsme na nej sedli, bez vahani se potopil. Nakonec se zvedl ode dna a my, sedic po pas ve vode, vyrazili s nasi bambusovou ponorkou po proudu.

Posledni atrakci byla navsteva vesnice dlouhokrkych zen. Pekny, jen by to mohla byt vic vesnice a mene trznice suvenyru. Obcas se ozval zelenej had.

Vecer byl jiz mimo moc CK a my se s Francouzkou a bijcem Kolumbijcem vydali do mesta. Nasli jsme hospodu "snez co snis". Navic si to clovek musel sam opect resp. uvarit v misce, kterou pred nas dali i s misou uhli. Chvili nam to trvalo, nez jsme zjistili, ze to, co se tvarilo jako kureci, byly ve skutecnosti nejake vnitrnosti, ktere po uvareni vubec jako kureci nevypadaly, ale spis jako... No predstavte si, jak vypada lodyznost... No tak nejak... zkratka nechutna chobotnice. A to jsme byli strizlivi, kdyz jsme se divili, kam mizi to maso a co nam v tom plave za hnusy. Zkratka nektere souvislosti si clovek dohromady neda hned napoprve. O neco opilejsi jsme byli o podnik dal, kde se nam podaril nakup desetileti aneb "twent ou kej", jak se tady rika.

Dalsi dva dny jsem prozevloval v Chiang Mai. Jeden s Honzou a dnesek sam s jednim mnichem a jednou holicinou, co tu dela dobrovolnou ucitelku v chramu. Absolvoval jsem novorocni besidku v chramove skole, ktera byla dlouha jako Wagnerova opera a zabavna jako 13. sjezd KSC. Pak jsem se prezral palacinek s banany a cokoladou, nacez jsem usoudil, ze vam toto vsechno napisu.

Mate-li nejaky dotaz na thajske realie, dojmy ci chcete priblizit nekterou z mych zivotnich strasti, piste, nebojte, ja neodpovim.