Kapitola 6: Továrna na budhalutno a blízká setkání na řece Kwai

Aj aj, noc na krku, kam se vrtnout? Rekl jsem si v Ratchaburi, kde me vybouchnul slibeny nocleh od jednoho ridice. Stiny se prodlouzily a psi zacali vit nebo vyt... cert to vem, to jsem nikdy nevedel. Proste delali rambajs a stekali. Kroky mne donesly az k rece a za ni zaril chram senora Budhy. Tot muj hotel. Ale jak se ukazalo, bylo to tou dobou jiz zavrene muzeum inzenyrstvi ci co. Nastesti mne do templu nasmeroval a na motorce dovezl jeden kluk, co na mne zavolal helou.

Chram to byl maly s peticlennou osadkou. Jeden mladoch, dva starci a dva mnisi tak kolem 40-50. Anglicky neumeli ani n, tak jsem naznacil spanek. Dostal jsem mistnost, vetrak, moskytieru, kartacek, pastu mydlo, veceri. Posedaval jsem s nima pred templem v mistnim outdoorovem zverimexu - na prknech tu bylo asi 20 akvarek. Hadam, ze ty ryby byly akvarijni a ne k jidlu. A asi i ty psi nebyli soucasti sortimentu, ale mestskeho poulicniho folkloru a nebo patrili k vedlejsimu stanku s obcerstvenim.

O desate se zaviralo. Nejmladsi mnich mne zavedl do spolecenske mistnosti, kde se tvorili zazraky za 20 bhatu kus. Vezmete malou sosku Budhy, slozeny papirek (asi s motlitbou, ale mohlo to byt cokoliv vcetne navodu k pouziti nebo podloudneho anarchistickeho letaku s protikralovskou propagandou) date to do sacku, zavrete ho a hodite to do krabice. Zabere to 10 vterin. A tak makate tri hodiny az dojdou letacky. Mezitim se postupne ke mne stehuji milodary vericich-asi chteji abych puknul. Postupne to odmitam, ale necemu se prece jen neubranim. Jako nejvetsi exotiku mi daji nevidane ovoce - dostanu 2 jabka. Hm, tak dik. Jsem rak, kdyz mame hotovo a verici se mohou nasytit. Doufam, ze jim to nejaky patek vydrzi a hodne za to trhnou. V noci jsem ocekaval, ze dosahnu Nirvany nebo ze alespon ucitim, ze ma karma je na absolutni spici... A ono nic, jen mne bolely zada z toho, jak se tu sedi na podlaze a zdalo se mi, jak bydlim v domecku se sedmi malymi Budhy, kteri se casem rozmnozili na pocet blizici se nekonecnu...

Ratchaburi

To bylo vcera. A dnes? Cestou z Dubaje jsem si rozsiril sve znalosti Thajska sledovanim stareho hollywoodskeho spektaklu "The bridge over the river Kwai". No a tak jsem vyrazil do Kanchanaburi. A co cert nechtel, Seba psal cosi o jeho kamaradech, kteri se motaji po Thajsku. No a uz je to tu... Zase mohu konverzovat plynne cesky, treba i slivovice bude... Kdo vi, cesty bozi jsou nevyzpytatelne.

Komár
Kuzmič, hlava otevřená