Kapitola 4: Z dálného jihu

Tak tedy zapis.

Moje one man show (tak se tu ptaji, jestli cestuji sam) se presunula na jih. Koneckoncu, bude tam tepleji, aspon nezmrznu, rekl jsem si. Ja blbec - hic hic hic, nejde tomu uniknout. Ze ja nezustal v pohodli ceskych zaveji. Ale zpatky do reality a vratme se tam, kde jsme se rozloucili.

Mym jedinym planem pro cestu do Asie bylo najit Leka. Nejaky borec, co ho Sebik a Bara potkali vloni ve vesnice Khiriwong. Ze bych mu dovezl fotky. Toz jo, souhlasil jsem a vydal se na cestu. No a abych to neodkladal, sel jsem na vec, tedy na stopa a vyrazil jsem.

No reknu vam nic moc. Mnozstvi taxiku a tuktuku a pickupovych autobusu mne trochu desilo, ze je budu muset co chvili odhanet, nez si zastavim normalni auto. Ha ha. Normalni auto. Prestoze jsem zacal na dalnici se slusnym provozem, docela jsem cedil pot a nadavky na usmevave mavajici ridice. Tady vubec netusi, co to autostop je. Obcas mam pocit, ze proste skocim nekomu na korbu pick-upu a pojedu a cestou vysvetlim, ze jsem stopar. To uz bude pozde se me zbavovat. Ale slo to.

Dojel jsem na jih, kupodivu vetsina stopu byla dost dlouha (jak cekanim, tak vzdalenosti). Jeden borec jmenem Puk mne ubytoval. Pak mne druhy den ukazal mistni kokosovou a kaucukovou plantaz, vzal mne na asi 8 projizdek, kdy zarizoval ruzne veci, ja se seznamil asi s 5498 cleny jeho pribuzenstva. Nakonec jsem se uz nastval a pres veskerou jeho dobrotu jsem se nenechal odvezt na autobus v 14.00 ale na stopa. Trochu nechapal, ze chci jet stopem, protoze mi nikdo nezastavi. Pri jeho chatrne anglictine a me o neco lepsi thajstine byl problem mu to vysvetlit. Furt trval na tom, ze mne nikdo nevezme. No vzali mne. Jo a jeste pred tim jsem mu dal telefonni cislo. Hm... jen do druheho dne jsem od nej mel 38 zmeskanych hovoru - nekecam. Netusim, co bychom si rekli bez gestikulace a tak telefon nechavam dal bez povsimnuti.

Vubec domluva s nimi ma stejny efekt jako bavit se s hasicim pristrojem. Asi budu muset zapracovat na thajstine. Obcas i neco umi, ale jejich vyslovnost je famozni napr. potkopy je photocopy. Jes, aj sapiik inglis veri gud. Zatim jsem rezignoval a bavim se cesky.

Predevcirem jsem se stopem dostal do mestecka, jehoz jmeno dodnes nevim. Stopoval jsem a asi metr prede mne se naskladali 2 motorkari, 1 cyklista a jedna kolemjdouci pani. Ne ze by neco delali, jen na mne cuceli a premysleli, co asi ta bila kuze dela u krajnice. No co bych delal. Nasral jsem se a sel pryc - tam se nedalo stopovat a odehnat se nedali. Zastavil mne pick-up a odvezl do mestecka na namesti. Bylo to mimo trasu, ale on byl rad, ze mi pomohl. Ukazovat na mape, kterym smerem chci, nemelo smysl a efekt. Schoval jsem se na trh a vyckal konce solidniho deste. Mistni borec mi prinesl pivko, za hudebni produkci (mimochodem jsem si taktez vykoledoval polibeni od thajske lehke devy - kurioznejsi vydelek asi jen tezko kde schrastim) a bylo dobre. Zanocoval jsem v hotylku a druhy den rano mne mistni lekarnik poradil, jak se dostanu za Lekem do Khiriwong village, na motorce mne hodil na bus, zaplatil listek a jelo se. Navic umel vyborne anglicky. Skoda, ze jsem s nim nepokecal dyl.

Ted uz mam za sebou i ten Khiriwong. Vesnicku na konci silnice, kde jsem se poprve podival do dzungle - pravda dzungle civilizovane, ale kokosy, bambusy, rakosy... no vsak to znate. Vodopadek, kaskady, sem tam bambusova chyse. Vecer jsem pomahal Lekovemu stryci sazet nejaky stromky - docela sranda. No a jede se dal, bylo tam pekne, ale odpoledni deste jsou dost nechutny. Na sever, jen na sever.

Komár
Kuzmič, hlava otevřená