Kapitola 4: Orcely, kahau, svetlusky, unisex pruvodkyne a my

Zdravime na ceste do NP Similajau.

Sedime v krysi dire v Bintulu, kde mistni Malajci hraji americky fotbal. V Kuchingu jsme si dali individualni odpocinkovy den, nekteri odpocivali v muzeu, jini v obchodech s originalnimi tricky LaCoste "Made in France", dalsi sedeli na brehu reky a psali pohledy. Vsichni spokojeni a odpocati. Ve ctryri nas u hostelu vyzvedla statna Malajka, u ktere neslo s jistotou urcit pohlavi, s tim, ze nas odveze do NP Kuchinske mokrady na pozorovani Orcel. Cestou nas bavila radoby vtipy, ktere zduraznila suse hlubokym smichem, coz nas pravidelne rozesmivalo.

V jedne male rybarske visce jsme prestoupili do lodicky se silnym motorem, dostali vesty, vodu a smazene pochutky a a a jedem. Vitr nam cucha vlasy, dojetim nezustava jedno oko suche, svistime po rece k otevrenemu mori. Lod zastavi, pripadame si jak lovci lebek na cihane. Naslouchame zvukum more, rozhlizime se na vsechny strany, kdyz v tom... ploutvicka a za ni druha. Asi hodinu se nam dari sledovat orcely, smer hledani nam usnadnuji svym funenim a gejziry vody pri vydechu. Nasi pruvodci nas zavezou hloubeji do narodniho parku, pozorujeme kahau a obyvatele mistni osady. Romantiku zapadu slunce sdilime s parem australskych turistu - lod na lod. Za tmy pri navratu lovime cervene oci krokodylu, avsak neuspesne, ulovili jsme jen strom plny svetlusek. Coz zejmena divci osazenstvo lodi ocenilo, adrenalin to byl i tak. Pri prilivu je pry tezke spatrit krokodyla, ale za odlivu se vylety neorganizuji.

Vecer jsme zazitky zpracovali v cinske jidelne u cinskeho piva s hrebickovymi cigaretami (indoneska podpultova specialita). Loucime se z diry.

Mik a Mitko