Kapitola 20: České uke, kambodžské bicí, francouzský brass band a australské karaoke

Mili ctenari, predem vas varuji. Pro ty z vas, kteri nemate zaludek na detailni popis procesu me travici soustavy, prelistujte na kapitolu 42 - Komaruv triumfalni navrat. Vy ostatni ctete dal. Ceka vas par stripku napric Kambodzou a trochu tech zaludecnich stav.

Mozna vzpomenete, ze jsem se chystal znovu si zahrat u Angkoru. Nedostal jsem se ve svem repertoaru ani tak daleko, abych musel zacit hrat Stanky, kdyz prikvacil Mr. Turisticka policie a at jako prestanu. Po vcerejsim vyjednavani na velitelstvi jsem ho poslal do pryc. Kdyz mi zabavil klobouk, tak jsem se nazlobil a sel si stezovat. A byl jsem odkazan na jakousi instituci Apsara Authorities, kde mam zazadat o povoleni. Tak nic. Ale pak se mi to rozlezelo. Angkor vidi kazdy, kdo sem prijede, ale pustit se do krizku s kambodzskou byrokracii... to je vyzva.

Chrám Akgkor Wat

Sedl jsem na Stribrneho ducha (me dnesni kolo) a vyrazil. Vyptavani mototaxikaru, kde urad najdu, nic neprinesl. Nejasne me smerovaly dopravni znacky, pak stopa zmizela... Infocentrum byla kapitola sama pro sebe. Pri otazce na Apsara Authorities zavolali na Apsara Dance Group a chteli mi koupit listek na predstaveni. Blbci. (Po kolikate si tohle myslim...?) Nakonec me nasmeruji.

V ulici vskutku najdu oznaceny dum. A v nem... dva chlapci cpou mlete maso do salamu. Cumim jak puk. Pochvalim je, dostane se mi exkurze, kde uzeniny skladuji - bozi mraz. Urad se odstehoval, ale nevi kam. Dalsi pronasledovani dopravnich znacek do bezvysledna. Tuktukari posilajici me do vsech moznych smeru. Nakonec jeden chape, o co jde, dam mu dolar a jedu za nim. Asi 5 km za mesto. Urad. Trochu to zkratim. Recepce - urednik - telefonat - urednik - podejte si pisemnou zadost, my se vam za 10 dni ozveme. Jestli tohle musi absolvovat ti beznozi muzikanti, tak je mi jich lito.

Chci mluvit se sefem. Neni. Se zastupcem. Neni. Nakonec asistent sefa (sef je guverner provincie :). Bavim se, ale navenek jsem nasrozlobeny jak mraky, protoze jinak me poslou do haje. Nakonec utecu asistentovi do budovy (jak troufale) a z balkonku v interieru se mi otevre pohled na hangar s urednickymi kojemi... Cumim... Pustte si film Brazil... Orwellovske ministerstvo je mrnavy kanclik proti tomuhle. Nekde tam se skryva odbor kultury. Vbehnu do zmeti kancelari. Na kulture se divi, proc bych nemohl hrat. Ale nemuzou mi dat papir. Jednak podepsat ho muze jen guverner, jednak podepsat, ze nic podepsat nepotrebuju jim prijde jako blbost. Nakonec mi daji telefonni kontakt, at si tam policie zavola. Jsou to prijemni lidi, a tak jim zahraju, nacez se sbehne pulka uredniku : )))

Chrám Banteay Srei

Jedu na policii. Tady si trochu zakricim, kdyz po tom vsem je jim zatezko zavolat, a policista, ktery mi vcera tvrdil, ze muzu hrat treba pred stanici, tvrdi, ze muzu hrat za hranicemi Kambodze, jinak ze me zavrou. Ze musim mit vsechno na papire. Kdyz ho poprosim o papir, ze chce papir a at mi to podepise a orazitkuje, tak me vezme za limec a vyhodi... Tezky zivot umelce. Zbyle dny si prohlizim chramy a tvarim se jako vzorny turista.

Do Phnom Penhu se dopravim kamionem. Zkusene po ranu natahnu ruku a jedu pres pul zeme. Cestou se stavime na obed u ridice doma. Po vydatne snidani a vybornem obede jen cekam, kdy budu zvracet... Nastesti to udrzim. Dalsi dny v hlavnim meste se nesou krom obdivovani spinavych ulicek centra i periferii v duchu pokusu, po cem budu zvracet nebo mit prujem. Jako spolehlive davidlo se ukazali smazeni pavouci s durianovym koktejlem a talirem smazene ryze. Zazitkem se stava navsteva hudebni skoly, kde nadsenci busi do xylofonu a bubnu...

Phnom Penh

Sihanouk Ville ma byt pry hrozna dira. To se dozvim az pozde. Mesto se pysni historii sahajici do roku 1959, kdy byl tento pristav zalozen. Ubytuju se na dve noci. Prvni noc sleduji, jak nudle na khmersky zpusob radi zpatecku do zachodove misy, a druhou skoncim v Rickyho baru poslouchajic francouzskou dechovku. Chtel bych se tahat po svete s heligonem. Ale hrajou vyborne. Spim na gauci na plazi. Mimochodem, v pulce plaze je nastenka s papirem joint = 1.5$. Neni nad to to jednoznacne a naferovku napsat.

Sihanouk Ville

Diky vydarene mezinarodni spolecnosti je celodenni zevlovani na plazi zatracene fajn. Zamirim do Kampotu. Kolonialni mestecko, vice klidu a uzasny zazitek. Kdyz v noci skocite do mistni zatoky, rozsviti se plankton. Tisicovky svetlusek ve vode... Asi hodinu plavu tam a zpatky cernou vodou v kruhu zelenyho svetla...

Phnom Penh podruhe a naposledy. A pak stopem na caru s Vietnamem, to cele doplnene o ubytovani, ktere mi hodny ridic nakladacku zaridil u Australana Petra. Ten ma restauraci s betonovymi klokany a karaoke salem a 26ti letou manzelkou. Jemu je 62.

No a hura do Vietnamu.. Ale to az jindy...

Komár
Kuzmič, hlava otevřená