Kapitola 2: Malá vsuvka z Dubaje

Jak uz napsal Douglas Adams, tak ne nahodou v zadnem svetovem jazyku neexistuje prirovnani "hezky jako letiste". I Dubaj toto potvrzuje, i kdyz v mnohem boduje. Treba ten stanek, kde si muzete koupit v duty free shopu fungl novy bentley nebo porsche. Chtel jsem aspon to porse, ale neveslo by se mi do batohu a navic se s autem blbe stopuje. Dalsi body ma letiste za sprchy a Emirastes maji bod za restauracku, kde se tranzitujici cestujici muzou nacpat jak je libo.

Vesela zalezitost je taky hrani na ukulele. Spustil jsem svuj provareny repertoar - spis pro radost a abych ukratil pulnocni cekani na let za 8 hodin. Behem pulhodinky se u mne zastavil securitak a ja hral do jeho vysilacky, abych pobavil kolegy na druhem konci. Dalsi prisli vojaci, kteri prohlasili, ze tohle nesmim. Akorat prisel ten securitak a rozmluvil jim to. Oni se mi omluvili, ze si mysleli, ze jsem opily. Co dodat? Nakonec si rekli o pisnicku. Zahral jsem jim "Jeruzaleme ze zlata", oni zatleskali a odesli. Jako treti prisli dva policajti, co mne odvelili na straznici a utekli. Asi to byl jenom forek, protoze vrchni policajt na mne koukal stejne vyjevene jako ja na nej a poslal mne ven. Chvili jsem mu hral pred dvermi a prisel dalsi policajt a odkazal mne o par metru dal. Zatimco motlitebni mistnosti tu maji, tak cimru pro nudici se ukulelisty jeste nezrobili.

Komár
Kuzmič, hlava otevřená