Kapitola 19: Lodě, temply a trable Brouků z Liverpoolu

Lod z Battambangu odplouva v 7 rano a vskutku k tomu doslo. Vyhled byl omezen na koryto reky, ktere v placate krajine vymlelo cca 5-10 metrovou ryhu meandrujici cik cak jak cesta opileho tuk-tukare. Kormidelnik sedici za volantem dal vzpomenout na Albanii. Novinkou byl pro me chlapik na pridi. Pochopil jsem zahy, ze bez jeho bidla by bylo rychlejsi zas postavit zeleznici do Siem Reapu nebo vymyslet teleport, jako maj ve StarTreku. Lod se co chvili ritila proti brehu a casto nezbylo, nez aby hacek zabidloval prid do spravneho smeru. Rece se hrube nedostavalo vody a bylo to poprve, co jsem tlacil 15ti metrovou lod uvizlou na melcine. Bohuzel to nebylo naposledy. Kol reky se mihaly obrazky z rybarskeho zivota, plovouci lode, lide, domy, obchody, plovouci prodejny, kostely, skola, kadibudky. Skoda, ze byla sobota, pohled na decka ve skolnich uniformach padlujicich, aby zasedla v houpajicich se skamnach, musi byt interesantni.

Pres jezero jsme dojeli do pristavu, kde se houfovali turiste, kteri chteji zazraky zivota na vode spatrit i bez 8 hodin plavby a obcasneho tlaceni lodi vodou, kde je evidentni, kde konci produkty ponekud jineho tlaceni mistnich. Zajimavym momentem byl okamzik, kdy se k nam v plne rychlosti priblizila lodka s rvoucim motorem, asi desetileta holcina s tacem chlazenych napoju hupsla k nam na palubu - v jedne ruce kontraband, druhou si drzela slamak. Jen jsem cumel na tu sebejistotu. Probehla lodi, prodala par plechovek a skocila pres palubu zpatky na lodku, kterou kormindelnik drzel podel naseho skopku.

Jezero Tonlé Sap

Doprava do Siem Reapu pak obnasela zhusta konverzace s motorkari nabizejicimi odvoz. Pri povidani s nimi jsem se prestal zastavovat, protoze ti jsou do vas schopni hustit to, ze je to daleko (tzn. dal nez k jeho motorce) a ze je horko (kdo by to byl rekl) az do skonani sveta. Postupne se na me nabaluji dva motorkari, kteri jedou podel me a klesaji s cenou. Ale ja chci jit pesky, opakuju do zblbnuti. Nakonec me naserou svyma stupidnima dotazama a ja se zprudka zastavim, abych jim pocesku vynadal. Za mnou se ozve rana a dva motorkari se vali v prachu. Ne ti prvni dva. S uzasem hledim na 5 motorek a tuk tuk, jedouci v mych stopach. Prijdu si jak prezident, kteremu nahle zmizelo auto a zbyla jen kolona jeho eskorty. Nejde se nesmat. Nakonec se vsech zbavim, skocim na motorku se zeleninou a jedu do mesta.

Siem Reap je vyhlaseny temply, z nichz vede Angor Wat. Pri prijezdu do mesta mate pocit, ze je to hlavni mesto, kde vas mohou odobavat rybicky - podrobnosti nalistujte v deniku expedice Turbany 2005. Ubytoval jsem se a druhy den vyrazil na temply. Pekny, skvely, turistu mrte. Lehce zabalalajkuju a jsem osloven parem z Lisabonu, co jede kolem sveta, jestli bych jim nezazpival Happy Birthday. Ze to sbiraj. E? No v ruznych jazycich, jestli bych jim to nezazpival. No nedam se nutit, text je naucim, kamera, klapka a je to.

Chrám Bayon

Dalsi den doplatim na navstevu mistniho antikvariatu a cely den proctu. Koupim totiz dve knihy Tonyho Hawkse, cloveka, ktery byl schopny kvuli sazce jet kolem Irska stopem s lednickou. V techhle dvou knihach resi problem, jak porazit celou moldavskou fotbalovou reprezentaci v tenise, aby dokazal, ze sportovec nemusi byt nutne dobry ve vice sportech; a snazi se vyvratit, ze Koktavej rap, ktery napsal pred lety, je jedinym jeho hitem. A tak se vyda na strastiplnou pout za druhym hitem, kterym je nakonec Big in Albania, zpivana 87mi letym sirem Normanem Wisdomem, jehoz filmy byly jako jedine povolene za rezimu Envera Hodzi. Totalne absurdni, ale odlozit jsem to nedokazal.

Dnes jsem se vydal znova na temply. Je jich tu pozehnane a par dnu je minimum. Tentokrat jsem si pujcil kolo. No kolo. Nektere charakteristiky jako spotreba energie, hmotnost a rychlost napovidaji o tom, ze tento zeleny stroj, ktery zovu Stin dzungle, a sovetsky tank T-55 maji spolecne rodice. Nejvetsim rozdilem je absence pasu a kanonu a pridani nakupniho kosiku. Dvoustupnova prehazovacka s rychlostmi pro jizdu z kopce a z jeste vetsiho kopce zajistuje, ze si krajinu radne prohlednete. A blatniky slouzi jako permanentni zvonek. Nejjednodusi zpusob, jak se premistit z bodu A do bodu B, je chytnout se nejake motorky. Cestou poklabosim s pasazery a neunaven dorazim k dalsimu chramu.

Chrám Ta Phrom

Vecer se pak dostanu do krizku se zakonem skrze svou hru na ukulele. Smim hrat, ale nesmim mit klobouk na drobne. Ptam se, kde muzu hrat. Pry nikde. Nebo v koncertni sini. Dalsim argumentem pak je to, ze jsem silny a zdravy (poulicni muziku zde casto provozuji lide, co se zblizka potkali s minou), ze vidim a mam obe nohy a ruce. Moje namitka, ze bez rukou se mi na ukulele bude hrat blbe, nepada na urodnou pudu. Ze pry mam doma jiste dobre zamestnani... Ale pane, ja jsem nezamestnany! Ze vypadam bohate. No asi na tom neco bude, po skoro trech mesicich na ceste vypadam, ze by me v zebricku nejbohatsich casopis Forbes zaradil pred Billa G. bez nutnosti ukazovat vypisu z uctu. No a ze v Kambodzi to proste nejde. Chvili se dohaduju a je videt, ze i policiste si nevi rady s tim, jak mi vysvetlit, kde zakaz plati a kde ne a proc a odkazi me na turistickou policii, kde mi hrani pochopitelne povoli, protoze jim je to jedno.

Behem dohadovani projde kolem kluk v tricku Beatles. Dovedu si predstavit Johna L. s Paulem McC. na mistnim letisti...

JL: Paule, pruser, pry tu nesmime hrat.
PM: A to jsme tady chteli prodat po koncertu par desek, ted abychom leteli domu.
(kolem prochazi Ray Charles)
RC: Tak ja zitra koncertuju. Jak vidim, tak vy mate smulu, panove.
(odchazi)
PM: Sycak jeden slepej. Kdo chce psa bit, hul si vzdycky najde.
JL: Hele, Paule, co kdybychom Ringovi amputovali nohy, stejne za tema bubnama jen sedi.
PM: To je fakt. Ale jeste pockame, George zitra prileti z Indie, tak Ringo muze doufat, ze se tam celou dobu nemyl a neholil a vypada dost nuzne.
JL: Mas recht, navic si priveze nejaky indicky batikovany hadry - vsak vis, jak si v ty hippiesacky mode libuje. Ten bude vypadat jak dokonalej hadrnik. Prohlasime ho za chudeho hocha z Liverpoolskych slumu a povoleni ke koncertovani mame v kapse.
PM: Porad kdyby to nevyslo, tak na me v rychlosti prepises svuj majetek a koncert vezmes na sebe. To by mohlo projit.
JL: ?
PM: No tak jsem to zkusil.
(...dále viz anketa)

Zitra jdu hrat pred most k Angor Watu - uvidime, jak si situace vyvine : ) Kdybych se dlouho neozyval s dalsim zapisem, tak sedim v kriminale nebo blazinci.

Komár
Kuzmič, hlava otevřená