Kapitola 12: O durianu, hovězím, farmě a sloním smrkanci

Vazeni ctenari,

vsechno jednou konci a prvni kapitola meho thajskeho putovani skoncila dnes. Ale nepredbihejme a vratme se tam, kde jsme se rozloucili - do mesta Chiang Mai, kde me uz na ulici par lidi poznavalo, protoze jsem se zde jiz neco nastradoval od chramu k chramu. Lehce udrzbovy den jsem zakoncil koupi durianu - ovoce prosluleho nechutnym smradem a lahodnou chuti. No chut byla vcelku famozni, to ano, ale ten smrad - kdybych to mel nazvat nechutnym zatuchem, tak co pak je citit z mych sandalu. Cili durian jen lehce zapacha.

Druhy den me posmrkal maly slon. Na to, jak byl maly, jsem si musel vzit novy tricko. Tak jsem si rekl, ze je cas vyrazit do Laosu. Trochu nerozhodnosti o tom, kde prekrocit hranice, jsem resil za cesty. Prvni zastavka prisla v Lampangu, kde jsem chtel prenocovat. Chodic ulicemi s pruvodcem LP v ruce, potkal jsem Andorana Marka s toutez knihou, ktery me chtel nasmerovat do hostelu, kde bydlel. Tak jo. Jenze ho nemohl najit. Za zeptani nic nedas. Tak pravi stare moudro a vskutku. Zenstina, ktere jsme se zeptali, ukazala cestu a rekla, ze jeden jeji kamarad ma homestay. Tak jo, ze me kdyztak hodi zpatky. Nalozila me na motorku a kdyz jsem se cestou priznal, ze chci prenocovat jen jednu noc, vzala me domu. Jmenovala se Dom a se svym manzelem a dvema syny vegetili kus od centra. Zivila se jako pruvodkyne po JV Asii, tak umela anglicky, ted se zivila prodejem hoveziho na spejli, kazdy den napichala na bambusove spejle tak 25 kg masa a druhy den to prodala na trhu. Predtim se zivila jako prodavacka travy, ale tohle je pry lepsi.

Lampang

Rano jsem pak seznal, jak funguje dalsi clanek buddhistickeho stravovaciho retezce. S Doma Leamem (to je jeji muz) jsme sedli na motorku a jeli za jeho otcem 65 km do templu, kde mnichari od doby, co ovdovel - ma se fajn. Cestou nabereme nekde na ulici pytel s igelity a nejakym bordelem. Pak na trhu seberem dve tasky s necim nakupem - pak mi dojde, ze to dali stranou trhovci pro klaster a my to tam odvezem. A ja myslel, ze to jsou odpadky. Stary mnich vezme trochu jidla z hromady, jedny noviny, nejake ty kytky, vonne tycky (asi jsem se nemel zouvat) a sosku Buddhy, kterou postavi k armade dalsich na polici. Mam pocit, ze za skly bryli obraci oci vsloup. Zbytek jidla berem domu, kde se behem dopoledne vystrida hodne sousedu, kteri ujidaji spokojene z Buddhova kolace... Ale co, hlavne ze nam chutna. Stejne se to odehralo i druhy den. Pak uz jsem sel na stopa a jel na vychod. Konecne jsem se rozhodl pro prechod pres Mekong do Vientane, hlavniho mesta Laosu.

Prvni den me zastihla noc v Udon Thani nebo jak se to jmenovalo. Takova mala dedina. Sel jsem do chramu, ale cestou (od autobusaku, kam jsem byl zavezen ochotnou partou ucitelek vracejicich se z prace domu) mi zastavil falang - tak se tu rika cizincum - v pickupu - tak se tu rika autum, co jsou vzadu placaty. Chlapek byl z Newcastlu a jmenoval se Mike. V Thajsku bydli uz peknych par let v totalni dire, jak jsem se zahy presvedcil. Farmari tu, pestuje ryzi, chova kravy a svou cholerickou thajskou manzelku. Jeho dum byl solidni souboudi michajici evropsky styl a thajsky polotovar, luxfery s azbestem a bambusem... Aj to bylo fajne.

Udon Thani

A pak jsem valil dal. Ono valit je dost nadnesene, kdyz stopnete kombajn na sklizeni bananu (on to asi nebyl on, ale presne tak si kombajn na banany predstavuju - sedite si na plosince uplne vpredu, bastite trs bananu, co jste dostali na trhu, a hrkate rychlosti, ze i decka na kolobezce jedou rychlejc). Druhy stop pak byl o neco rychlejsi, ale mix s betonem taky neni zadna formule.

A v tom Mekong. Veletok asijsky, co nam o nem rikal ucitel Burak v 5. tride. Vypadal na prvni pohled jak Berounka v Branove koncem srpna, ale to jen jedno rameno se zjevilo, zatimco ostatni byla skryta. Vecer v jedne vesnici u silnice... Po chvili stani ve vesnici prijde pani z prilehleho domu s zidli. Vdecne se posadim. Prinese sklenici vody s ledem - vdecne se napiju. Prijde par decek, zahraju na ukulele. Prijdou dalsi - hraju dal. Jede auto. Marne se snazim stoparsky prosadit v houfu 15ti fakanu. Ridic nam jen zamava. Nasledujici hodinku behem soumraku pak vyplni nekolik telefonatu k ruznym anglicky mluvicim kamaradum, zatimco nekolik lidi prijeduvsich na motorce nebo na kole chce zjistit, jak se odtud chci dostat. Marne jsem hledal papirek s prekladem slova autostop. Marne jsem opakoval maj mi pan ha - NO PROBLEM. Proste pro ne to problem byl. Az kdyz jsem svolil, ze u nich prenocuju, tak dali pokoj. Teda skoro.

Dostal jsem vyhrazene misto pred domem na lavici a perinu a veceri. Kdyz doslo na to se umyt, byl jsem odveden na mistni verejne zachodky, kde byla nadrz s vodou. Toz jsem vzal mydlo a mydlim se a venku se ozve "You, you! Sampun!"
"No problem," odtusim thajsky a mydlim se dal.
"You you lajt."
"No problem" a oplachuju se.
"You you (pauza a susteni papiru) tauvel."
"No problem" a utiram se do stareho tricka.
Kdyz vylezu z te boudy ven, stoji tam asi osm decek z vesnice, dve maji zapalene svicky, jedno rucnik, jedno sampon, jedno mydlo a jedno thajsko anglicky slovnik, ve kterem listuje.
"No problem, jde se domu," oznamim svemu sluzebnictvu a mirim k svemu noclezisti.
"Twenty bat? Oukej?" Spitne holcicka se svickou a ja mam co delat, abych se nerozesmal.

Rano odmitnu snidani, vysvihnu se na trakturek, pak na motorku, pak do auta (vyborna jazzova hudba a jizda podel Mekongu) a koncim na nakladaku, ktery me vysype v Nong Khai u mostu do Laosu.

Nong Khai: Most thajsko-laoského přátelství přes Mekong

Prvni cast expedice Haj Skot skoncila, druha cast s nazvem Laos Chaos aneb zemi soudruha Buddhy zacina prave dnes. Pac a pusu a spete sladce, to vam preje strycek Komar z Vientane, mesta, kde srpy a kladiva zhavena hvezdami zari na kazdem sloupu.

Komár
Kuzmič, hlava otevřená