Kapitola 11: O horách, zmrzlině, whisky a průjmu

Otázka pro chytre hlavy:
Jaka je nevyhoda budhistickeho ridice ve srovnani s krestanskym?

Vsechno to zacalo nevinne, kdyz jsem se v jedne restauracce zakecal s jednou holcinou z Holandska, co uci sirotky a mnichy anglictinu. Vymenil jsem s ni pochybnou knihu o krali Artusovi za mapu SZ Thajska. I pres znacnou jednoduchost se objevila cesta pres hory - carkovana cara protinajjici par vesnic jdouci od Mae Hong Song az k Chiang Mai.

Cervicek pochybnosti zacal hlodat a ja opustil hlavni silnici kousek na jih od Chiang Mai, naskocil na motorku, pak na druhou, sednul na korbu auta a vyrazil do hor. Hned po kilometru mi bylo jasne, proc carkovana cara v mape znaci nezpevnenou cestu 4WD only wet season impossible. Takovy krpal jsem hodne dlouho nevidel. MHS se zahy zjevilo hluboko pod nami a zatacka za zatackou stoupaly do kopcu. Na korbe se mnou sedel jeden deda a byla tam hromada jidla - vetsinou susenek a chipsu. Jeden by cekal, ze v horach budou jist neco jinyho, ale co - jiny kraji jiny mrav. Navic jsem zahy pochopil, ze stejnak polovinu susenek sporada ten dedula cestou. Tak jsem mu pomahal, co to slo.

Silnice byla takova hodne prasna polnacka, prasilo se za nama jak na dakaru a motor vyl, jak kdyz to kachnam hazi. Prehoupli jsme se pres hreben a jeli chvili po uboci a pak dolu a nahoru... Jiny provoz takrka nulovy, za prvni hodinu jsme potkali tak dve motorky. Civilizace zadna, zadny policko nebo chyse. Tak to je v haji, rikam si. V batohu mam litr vody, k jidlu nic. Ale vsak oni nekam jedou. Trochu optimisticky se to zaclo jevit v prvni vesnici, kterou jsme asi za hodku a pul projizdeli. Druha vesnice uprostred niceho vypadala fajne a optimismus byl na miste. Byl jsem zvedavy, kam ridic vlastne jede. Zastavka v treti vesnici, kde mi prinesli panaka whisky, byla kratka a prvni dotaz na to, kam jedu, jsem odbyl, ze do Wat Chang. Coz bylo nekde uprostred tech hor a dalo se to zapamatovat.

Jsem blbec, rikal jsem si se soumrakem. Priste zadny jmena. Mapa byla vskutku orientacni a ja tak byl vysazen v dzungli na krizovatce s tim, ze doleva je to na Wat Chang. Asi to byla prvni odbocka, co jsme potkali, pokud nepocitam, ze neco odbocovalo v tech vesnicich. No tak co uz. Docela depka, skoro bych rekl, ze jsem si rikal, ze jsem v pr... Na rozcesti par cedulek, ale nevyctu z nich nic. Mapa je latinkou, cedulky tema jejich spagetama.

Dve hodinky straduju skoro za uplne tmy po ceste neznamo kam a uz se chci ulozit, kdyz v tom auto. Cekal bych tu spis divokyho slona nebo Premka Podlahu, ale toto?! Aj skocil jsem dovnitr. Za volantem sedel chlapik, ktery vypadal dost nervozne. Ve vterinovych intervalech popotahoval nosem, v dvouvterinovych se dival skubnutim hlavy z okenka a v trivterinovych skubal volantem o 90 stupnu. Na te ceste v prachu to bylo stejnak jedno. Prisel mi jako mistni silenec mdleho rozumu - az pozdeji jsem zjistil, ze je reditelem skoly ve vesnici Khom. V drzacku na napoj mel plechovku piva, dalsi plechovky jsem mel pod nohama.

Tma, jen reflektory auta rezou tmu, kolem dzungle, krovi, sutry, hory, nahoru, dolu, doleva, doprava, totalne nevim, kde jsem a kam jedem. Mlcime. Krizovatka. Doprava na Wat Chan, ridic jede doleva. Pry mam prespat u nej. OK. Co uz se muze stat. Stejne nevim, kde jsem s presnosti na 30 km, vsak je jedno, kde skoncim. Nasledujici cesta byla jednosmerka, coz bylo dano jejim sklonem. Zapichla se do male vesnice. Bambusove domky, psi, par ohnu, par zarovek. Zavedli mne do jednoho baraku, kde se akorat jedlo prase. Tak jsem si taky dal, umiraje hlady. Ryzova whisky. Zpev lidovych pisni. Jak chapu, tak to je jen zastavka. Sedame do auta a valime jinou cestou nahoru a uz je tu dalsi vesnice. Vysedame v arealu skoly - to jsou ty nejlepsi zdene baraky. Ridic me predava do pece mistni ucitelce jmenem Hom. Ma tak 40 let a griluje ryzi a nejake maso s par deckama. Posleze jsem prizvam, at si s nimi zazpivam Karaoke. Maji tu elektrinu diky solarnim panelum. Spat jdu kolem dvanacte.

 
Honzův příspěvek na téma "Co brání Komárovi stát se budhistou?"

Probudi me strelba. Az kdyz se zaposloucham, pochopim, ze je to ohnostroj a delobuchy. K tomu kohouti a rev, jako kdyz se zapichne podsvince. A vskutku, o kus dal po silnici lezi dvoumetrakovy cunik. Pak se dozvim, ze novy rok se slavi jezenim masa a trosky zeleniny. No co. Nez jsem ale k praseti dosel, zatahli mne nejaci domorodci domu a dali mi snidani. Pak me chytil jeden budhisticky mnich (druha snidane). Pry tu nejou Buddhiste, ale ze tenhle kmen Mong pochazi z Ciny a jsou samaniste. On je vyjimka a je tu na prazdinach. Vracim se ke skole, kde potkavam Hom (treti snidane). Vseci ve vesnici se stroji do cernuch vysivanych kroji s mincema a stribrem a vsemoznyma koralkama. Bude se slavit Novy rok - a to tri dny.

Zevluju po vesnici a fotim, pak jdu s Hom na pole. Ucitele jsou jeste vetsi socky nez mnisi. Jsou na vsi ve vaznosti a maji jidlo od mistnich. Ja si rikal, odkud nam ty dve holciny rano prinesly na 3. snidani ryzi... No nakoupime igelitku pochutin a jdem varit. Pak jsem nahnan do jednoho domu, kde muzi pojidaji prase - kupodivu neni upravene nic moc - a absolvuji behem jidla nejaky novorocni obrad, kde mladici prosi o pozehnani do noveho roku. No tak si taky zazehnam - co bych za to prase neudelal. Jsem predstavem starostovi a jeho dvema manzelkam (nekteri maji i ctyri). Odpoledne pripravujem s uciteli tribunu na den deti, co bude za dva dny. Hom rika, ze zitra vecer jede dolu do Pai, protoze jde na nejaky ucitelsky kongres, tak me sveze. OK, dalsi noc v me tride.

Rano me probudi strelba a kviceni prasete. No dobra, kdyz veprove, tak veprove. Snidane, zevlovani, snidane. Pak prijede auto, co privazi lidem prikryvky od nejake vladni organizace. Nabidnou mi, at jedu do druhe vesnice, ze pak jedou zpatky. Sef naseho auta, nejaky hlavoun, mi vysvetluje, ze dnes jedu s nim dolu do Pai a spim u neho - tak to ne. Rikam, ze chci do Wat Chang. V tehle vsi maj taky podium, ale slavi se Novy rok. Sjely se tu dve sousedni vesnice, hudba, kroje... Jako jediny cizinec jsem stredem pozornosti. Nakonec se uklidim stranou a cpu se veprovym. Mezi tim do me lijou whisku. Pres ujisteni, ze jedou zpatky, se k tomu nejak nemaji.

Odpoledne naskocim na jedno auto a jedu do vesnice Khom - nastesi jsem na korbe poznal jednu skolacku, co nam rano prinesla ryzi. Hom uz odjela, cili jsem prisel o odvoz. Na baglu mam od ni vzkaz, ze zitra rano jede dolu do Pai jeji sef, tak ze me vezme. Zevluju po vesnici, uz je tma, jdu se projit a cekam, kdo me nakrmi - uz mi vytravilo. Misto nakrmeni me se slovy lets go nalakaji do auta. A jede se zase do te vesnice, kam jsem odjel dopoledne. Aj aj... tak ono to bude vic, nez dve vesnice. Na hristi pred tribunou je asi 600 lidi. Tance, kroje, trochu nevericne ziram a mam pocit, ze Lonely planet vyhodim do kose a agentury, co vozi lidi za autentickym zivotem domorodych kmenu, poslu do haje, jen co nejakeho nahanece potkam. Nas starosta srdnate peje a ctyri devcice v krojich k tomu na podiu tanci... Jen k jidlu tu nic neni. Prichazi jeden mistni borec a kdeze mam tu kytaru, co jsem tu mel vcera. Jeste klika, ze uke jsem nechal ve tride, hrat pro tenhle dav asi jeste neni na me umelecke neurovni. Pozde v noci sedam spolu s dalsimi 22ma spolucestujicima do auta, ktere by u nas v technicaku melo napsano pro 2 osoby, a jedu domu. U batohu je tac s veprovym, ryzi, salatem, paprickama a lahev vody.

Rano me probudi kviceni podsvincete a delobuchy. Reditel prekvapive opravdu jel rano a ja absolvuji dalsi den ve vesnici Khom. Dokonce detsky den. Decka z vesnice, a je jich asi 120, dostavaji vsechny mozny laskominy, ja se chopim zmrzlinarstvi. Hrajou se ruzny hry a vselijak se blbne. Jdu se projit do dzungle za pole. Odpoledne konecne jedu dolu. Rozloucim se a dva ucitele me vezou do Pai. Jeden z nich ma resort - to znaci cokoliv, kde se da nekdo ubytovat. Jak zjistuju, tak Hom, se kterou jsem se nestihl rozloucit, jede na ten ucitelsky kongres do Chiang Mai. No co, tak ji odchytnu tam.

Prespim ve vlastni boude s posteli, rano me Mon (to je pan majitel a ucitel v jedne osobe) da snidani, odveze k vodopadu za mestem a rekne mi, ze jeho kolegyne jede v 10 do Chiang Mai. V 11 prijede, my ji umyjem auto a ona zase odjede. Trochu jsem ztracen v tom, co se deje, ale to uz par dnu. Ale prece jen me do Chiang Mai hodi - vyjizdime asi v poledne, za 3 hodiny tam jsme.

Chiang Mai

S Hom a jejim manzelem, ktery je kapitan u specialnich jednotek, jdeme na jidlo. Trochu me zarazi, ze rizoto, ci co to je, dostanu jenom ja. Tak to jsem chvalil dne pred vecerem. Zaciname jist ve tri a koncime o desate. Pan kapitan me predstavi jednomu porucikovi a dvema serzantum z jeho jednotky. Sam se kamaradi s ryzovou whisky a neustale doleva. Blbe je, ze to palive jidlo clovek musi necim zapit. Ke konci uz je mi spis z jidla dost blbe. Jak se citim pri jizde s rozjuchanym panem kapitanem za volantem, kdyz napodobuje, jak se jezdi na hlidky v terenaku v Afghanistanu, lepe nepopisovat. Nastesti cesta do vojenskeho arealu neni dlouha. Stavi nas jedna hlidka, ale vojaci jen zasalutuji a zjevna podnapilost jejich nadrizeneho za volantem jim hlavu nedela. Klikari. Do pulnoci premyslim, zda v sobe obedoveceri udrzim. Rano si pak zcela nadobro rozkmotrim turecke toalety, detaily popisovat nebudu.

Posledni teckou je pak rozlouceni v centru Chiang Mai. Vymluvim se na to, ze uz mi konci viza a musim zmizet do Laosu. Ve skutecnosti si chci dat sanitarni den, dat se dokupy, popremyslet co dal a byt chvili panem sveho casu. Byt smykan davem je fajn, ale vseho moc, vcetne veproveho, skodi. Zapadnu do nemocnice - trochu jsem sokovan, nez mi dojde, ze i tady (konkretne ve vstupni hale) se slavi - ano - Den deti. Prorazim si jako snezny pluh cestu detmi k ceduli toalety. V rekonstrukci - naprosto bezmezne zoufalstvi. Vyjedu vytahem o patro vys - schody bych nedal. Nasledujici hodinu si ctu knizku a uzivam komfortu evropsky tvarovaneho porcelanu. Kdyz vylezu ven, na umyvadle jsou kvetiny a vonna tycka. Jestli to uklizecky zapalily kvuli me, kteryzto jsem prehlusil i smrad dezinfekce, nebo zda je to bezna napln jejich prace, nevim. Ale pravdou je, ze kdyz jsem z toalet vypochodoval s baglem na zadech, v jedne ruce mapu, v druhe ukulele a nadsene jsem je pozdravil mistnim sava dii kaaap, koukaly vyplasene, zatimco ja jsem mel co delat se nesmat.

Reseni otazky pro chytre hlavy:
Krestan, kdyz jede kolem nejakeho duchovniho mista, se jednou rukou pokrizuje a druhou rukou drzi volant. Budhista v touze po dosazeni nirvany pusti volant obema rukama, sepne je a ukolni se... Vul jeden...

Komár
Kuzmič, hlava otevřená