Kapitola 10: Jak se zvoni na thajsky zvonek

Aj toho se zas udalo mila decka. Zazil jsem utok thajske armady, projel se na kole, vysekal se pesky i na motorce, stopnul svuj prvni hummer, ilegalne presel do Barmy, oslavil Silvestra v bambusove chysi... Tohle a mnoho dalsiho jen zde.,<>?L:" Sakra, chtel sjem napsat vykricnik, ale maj tu nejakou divnou klavesnici.

V Chiang Mai jsem stravil casu vic nez dost a chapal to i jeden australsky duchodce, co mne na sve Yamaze odvezl z mesta ven. Dalsi Thajec mel na zadech napis Panda turist agency a ptal se, jestli nechci na slony, vodopad, trek a za domorodci. To ze jsem tam uz byl, mu nijak nevadilo a celou cestu to do me hustil znova a znova - blbec.

Vyrazil jsem na mestecko Pai, jako na dobre misto, kde by se dal stravit trochu v klidu Silvestr. Cestou jsem se od jednoho Anglana na motorce dozvedel, ze stejneho nazoru je kazdy rok asi 30 000 Thajcu, kteri se tam sjedou a zmazou. Ach jo, zase jsem slapnul vedle. Nakonec jsem stopnul jednoho chlapika s dcerou, co tam vedli maly kemp. Tak mne ubytovali. Dostal jsem stan, vecer jsem zataborakoval se ctyrma Thajcema, co byli jedini klienti kempu, dostal veceri a od toho chlapika nabidku na pozici ucitele anglicke konverzace ve skole asi 40 km na vychod, jejiz je reditelem. No telefon mam, az nebudu vedet, co dal, tak to vezmu.

Druhy den jsem sebral kolo a vyrazil na turu. Kolo bylo dle sklonu riditek dozadu, jedne rychlosti a nizko posazenemu a dozadu sklopenemu sedlu urceno predevsim pro jizdu skopce. Bohuzel tomu neodpovidal ani stav zvonku (zcela nefunkcni) a brzd. Jejich schopnost zpomalit nebo nedejboze zastavit kolo byla stejna jako schopnost hrat na pricnou fletnu. Koupil jsem dva pytlicky neceho, cose ukazalo jako skvarky a pecene kureci kuze, dal to do kosiku na riditka a vyrazil k mistnimu vodopadu. Nedobral jsem se k nemu, ale i tak to byla cesta vpravde objevitelska.

 Pai

Pak jsem si rekl, ze vyrazim dal a Silvestra oslavim nekde v divocine. Vyrazil jsem pekne zhurta, zakopnul a dal si na hubu. Skvara ze me pada pokazde, kdyz si zatleskam, jeste dneska. I nasel jsem jednu odbocku z hlavni na sever. A jako prvni jel nejaky chlapek s pickupem - byl to mistni policajt a jel skoro az na hranici s Barmou - aspon to rikal. Cestou jsem si na korbe pripadal jak cerna koule v kulecniku - furt do mne ostatni strkaji a ne a ne to skoncit. Aneb zkuste na ceste, kde obcas nadskocite 20 cisel, uhlidat krome sebe na korbe 10 kokosovych orechu. Ale jinak krasa - ryzova policka, reka v udoli, kolem zeleny kopce a porad dal a dal na sever. Pak prisla zavora a par vojaku. Pan velitel na mne koukal trochu zkoumave, ale nemaje se jak domluvit mne pustil dal.

Silvestr jsem pak oslavil v bambusove chysi s mym ridicem a par kolembydlicimi rolniky. Veprove maso, ktere nekazili ryzi, doplnili whiskou z ryze, cili hnus, tak jsem pil pivo a bylo dobre. I na ukulele jsem si s nimi zabekal jingle bells. Boha jeho, ta globalizace asi neni zadna fama.

Rano jsem vyrazil se stejnym ridicem jeste na sever na konec Thajska. V udoli se tam krci vesnice o par domech, mala vojenska posadka a to je vse. Nejak se nemel k tomu me propustit z auta s tim, ze me zastreli - teda ne on (ikdyz jsem se o sedacku delil s nejakou puskou jeste z druhy svetovy) ale nekdo jiny. Vubec vyhrozovani divocinou ma svuj puvab. Kdyz vas nezastreli nebo nerozsekaji macetami, pak tam budou tygri a elefanti a jako naprosty vrchol bylo vyhrozovani, ze tam neni  zadny 7 eleven, coz je mistni retezec supermarketu. Ale ja jsem hoch odvazny a vydal jsem se do hor, kde jsem tusil Barmu.

Zapnul jsem GPS a zjistil, ze uz v ni jsem - mam blby mapy. O par hodin a notny kus dzungle dal jsem vylezl na hreben (ne ten, jak si s nim necesu vlasy) a tam 4 lajny ostnatyho dratu tvorici plutek delici Thajsko od te bizardni zeme. Nikde nic a najednou Barmou jede motorka - kousek ode me na druhe strane jde cesta - zatimco Thajci nemaj ani prd, Barmanci maji takovou hajvej. Bez vahani prelezu plot, prece se nebudu drapat dzungli. No a uz koukam na nekonecny zeleny kopce, obcas nejaka ta vesnice, o poznani zaostalejsi nez ty thajske. Straduju si to po ceste a najednou thajska vlajka na kopci na druhy strane plotu. Usoudil jsem, ze je na case jit domu. Kol vojenskeho postaveni na kopci na hranici se tahnul ostnaty drat a palisada z bambusu s plechovkami coby poplasnym zarizenim. Nechtel jsem to prelezat, aby to do me nenaprali, a zpusobne jsem nasel dvere s bambusovym zvonkem a zazvonil, ze bych chtel do Thajska. Vyritila se na me smecka asi peti ratliku a jedna opelichana kocka a za nimi vyrostek v ruzovych vietnamkach, teplakach a mikine s kapuci. Jestli takhle vypada cela thajska armada, tak se divim, ze to tu uz nekdo neobsadil. Byl jsem vpusten, napojen kafem, vybaven dalekohledem, abych skouknul postaveni nepritele na protejsim kopci (maj 2 bunkry a 4 palisady z bambusu a ostnace), vyslechnut a vykopnut.

Se soumrakem se dostavam dolu do vesnice. Cestou potkavam chlapika s macetou, co nese dolu bambus - boha jeho proc, kdyz je ho vsade krdel - asi mi neco unika. Dedula je z tabora delniku, co tu delaji nadrz na zavlazovani. Delaj to uz 3 mesice a jeste 4 tu budou. Je to jeden z projektu pana krale. Pane krali mate bod. I za to jidlo a ubytovani ve stanu s prikryvkama. Rani teploty kolem 4-5 C nejsou nic, co bych v Thajsku cekal.

Jo taky mam za sebou prvni havarii na motorce. Vsechny cesty tu jsou do kopce a nebo z kopce dosti nehorazne. Cestou na vodpoledni vychazku to slo. Vzal me ten velitel od zavory dole ve svem Hummeru - vezl jednoho vojaka, aby sel nekoho vystridat na kopec. Jak se ukazalo, pan velitel neni nemluva, dokonce vi, ze Petr Cech hraje za Celsy - ja uz to vim taky, jen nevim, jak se to pise. Trochu jsem si zakorzoval dzungli, coz uz delat vice nebudu, protoze to je opruz, kdyz vam k tomu chybi cesta. Zpatky uz jsem nejel Hummerem, ale v tom nejvetsim krpalu mi zastavil kluk na motorce. Mel uz tam dve bedny cehosi, co se po padu ukazalo byt whiskou. Neprezilo pouze zrcatko motorky. Ridic nebyl nijak nastvany. Posbiral lahve, dal mi motorku, at na ni vyjedu na kopec a pockam na neho. Pak jsme pokracovali. Bedna, co jsem drzel v naruci, smrdela whiskou, cili jsme asi nejakou flasku rozkrapli. No asi ne, to smrdel pan ridic. A pak se tu nemame valet v prachu. A ja si rikal, ze to bral sakra s humorem. Kdyz me odvezl do vesnice, hned vsem sel vykladat, jak jsme se skvele vysekali. Kdybyste tam byli, smali byste se na cele kolo, jak ti domorodci.

Tot vse z roku 2554, ktery se az do dubna bude odehravat v Thajsku.