---

  Rakousko, Madarsko, Rumunsko, Turecko, Iran, Spojene Arabske Emiraty... mezipristani v Abu Dhabi.
Indie, Banglades, Cina, Tchajwan... prestup v Taipei.
A po 18 h cesty pristani v Kuala Lumpur v Malajsii. Sedmihodinovy casovy posun, palmy, bananovniky, mrakodrapy, 30 stupnu,... parada :-)

---

 

8.-13.1.2009  Kuala Lumpur (Malajsie)
  Zdravime vsechny. Po peti dnech v malajske metropoli se citime byt pripraveni souvisle formulovat prvni dojmy. Ubytovali jsme se v samem centru, v zivotem kypicim Chinatownu. Prvni pokusy rozeznat od sebe Indy, Cinany, Malajce, Thajce, Korejce a kdo vi koho vsechno konci dosti trapne. Celkem brzy alespon nachazime klic pro identifikaci Cinanu - jsou v cinskych obchudcich :-) A delaji cinske "jidlo"... Nic podobneho tomu, co vyvaruji u nas. Co bychom tady za ty jejich glutamanove plpy dali...
  Jidlo se obecne ukazuje jako spolecny jmenovatel vsech peti dnu v KL. Dnes je prvni den, kdy nam obema jakz takz chutnalo... No "chutnalo"...Jedlo sa tu da rozdelit do niekolkych kategorii: smradlave, stiplave, hnusne, najcastejsie ale vsetko dokopy. Ak je bez chuti, je to vyhra. Aj ked posledne dva dni sa nam dari objavovat jedla zaraditelne do kategorie znesitelne az trochu jedle (napriklad vyprazane banany :-). Zatial ale mame nas crevny zivot pod kontrolou.
 Krom svetoznamych Petronas Towers jsme stihli navstivit radu nabozenskych staveb, obchodu, prenadhernych parku, povozit se vsemi moznymi dopravnimi prostredky (jen nadzemky tu jezdi ctyri) a seznamit se s nekolika druhy rostlin, jedleho ovoce a zejmena jednim druhem zvirete, ktery nam ukradl a sezral svacinu...
   Tesime sa na vase mile odkazy (zatial sme ziaden nenasli :-) a budeme sa snazit vas dalej informovat, ak nezomrieme od cinskeho smradu.

 

P.S.: Po uzaverce zapisu jsme navstivili jeskynni komplex a hinduistickou svatyni Batu Caves na okraji KL. Vede k ni 272 schodu. Velikost hlavni jeskyne je primo umerna smradu (nebo naopak?). Foto na Picase...

---

 

   Cekame na bus do narodniho parku Taman Negara, coz v prekladu znamena Narodni Park.

   Byvame tu v takom milom hosteliku, v miestnostke, ktora nema okno. Dlho sme nechapali, kde sa v nasej izbicke berie tak priserny smrad. Odhalili sme to az po siedmych hodinach patrania. Domaci nam na ventilator dali trs travy, ktory produkoval smrad 4 dni pouzivanych ponoziek odlozenych dalsi tyzden v sacku. To neprehaname. Na tejto definicii zapachu sme sa jednoznacne shodli. Vydedukovali sme dve teorie: bud je to na odplasovanie komarov, co si myslime, ze repelent je milionkrat prijemnejsi, alebo im to vonia a je to proste osviezovac vzduchu (to by vysvetlovalo priserny pach miestnych jedal). No, v kazdom pripade sme to odstranili a tak nasu expediciu zachranili :)

   Do parku jsme si k nudlim koupili kecup. Neuveritelne se stalo skutkem a on skutecne chutna jako kecup. Podobna vec se nam zatim prihodila pouze s pomerancem a cinskym zelim. Naopak zcela fatalne nas usudek selhal pri nakupu chipsu, ryze, cokolady, kolacku s cokoladovou ci kokosovou naplni, kurete a dokonce i toustoveho chleba ci masla. Pochopitelne neberu v uvahu pokrmy, ktere vubec nezname a jejich chut pouze odhadujeme z usmevavych tvari na obalu.

   Tak... Jdeme na bus. Ahoj vsem.

---

 

 21.1.2009  Narodni park Tamam Negara (Malajsie)

   Mili priatelia, rodinni prislusnici a znami!

Sme stale zivi a zdravi. Dokonca nam uz zmizli aj vyrazky, co sme chytili z repelentu proti tropickym moskytom, takze sa na nas da aj pozerat, preto neprehliadnite nase nove fotecky. Mimo ine z nocnej pozorovatelne hlboko v dazdovom pralese!

   Dnes sme sa vratili z dzungle, plazili sme sa perfektnou jaskynou plnou netopietov (a jejich hoven. - pozn. Sebik) a v lese nas vydesilo nejake nezname zviera tak, ze sme sa ucili liezt po stromoch... No, ale uz vam piseme (mimochodom znova z hostelu bez okien a znova s trsom smradlavej travy), takze vsetko dobre dopadlo :-)

   Po prijemnem tydnu v NP jsme trosku rozmlsani... Drobne ricni restaurace u ustredi NP (Kuala Tahan) se snazi vyjit vstric chuti (vetsinou evropskych) navstevniku. Kazdy vecer jsme si tak mohli doprat mistni jidla v decentnim baleni. A moc nam chutnalo. Ingredience nekolika pokrmu nam vsak nadale zustanou utajeny. (Nastesti nebo bohuzel... ? :-) )

   Okolni dzungle nas fakt pohltila. Lozili jsme po lanovych lavkach (Bara byla stestim bez sebe), podnikli jsme trek k pozorovatelne hluboko v dzungli (nocni rambajs hmyzu, ptaku a kdo vi ceho jeste je neskutecny), plavili jsme se po rece (na clunu, ktery jsme si pri navratu z nocni pozorovatelny stopnuli), setkali jsme se s puvodnimi, vzhledove odlisnymi obyvateli dzungle Orang Asli (kteri v ni stale ziji v chatrcich - palmove listi postupne nahrazuji igelity), dnes jsme se plazili netopyri jeskyni (cerstva zalezitost, je treba ji zminit opakovane), ale hlavne jsme objevovali (ne)tusenou zvirenu a kvetenu destneho pralesa. Ziskane zkusenosti jiste vyuzijeme pri navsteve dalsich prirodnich rezervaci. (Napr. nejist toustak rukami umazanymi od guana, nestrkat deseticentimetrove cikade k hlave fotak, nestouchat do varana, nekrmit makaky, nepridrzovat se v narocnem terenu vseho, co roste podel pesinky, kokosove palmy obchazet obloukem, nepozorovat prilis dlouho na jednom miste pijavice, pralesni mnohonozka, ktere muzete rozeznat vyraz v obliceji, je uz fakt velka, nepouzivat repelent namisto pletoveho mleka,...)

   Nasimi pristimi zastavkami bude drobne mestecko s pestrou kolonialni historii Taiping a nasledne ostrov Penang s mestem Georgetown. Zde bychom mohli za tri dny (tj 24.1.2009) slavit prichod Cinskeho noveho roku. Pokud bude cim, pripijeme na vase zdravi.

 

  Pozdravuji ucastnici vypravy TRALALA 2009. (Lehce infantilni nazev vznikl bezprostredne pote, co se Bara ubezpecila, ze nedostala vzteklinu od makaka... Diky, Marika :-)

 

....T.....

....R.....

....A.....

MALAJSIE

THAJSKO

    LAOS

  KAMBODŽA

 

---

 

   Zdravicko, pratele. Nekolikahodinovy dest nam zavdal pricinu k vyhledani internetu. Jsme preci v nejdestivejsim meste Malajsie. O svem primatu nam nedalo vubec sanci pochybovat. Po vcerejsi ceste v tropickem vedru se pul hodiny po vystoupeni spustila prutrz mracen, ktera s prestavkami pokracuje i dnes. Taiping (v prekladu "Vecny mir") je prvni kolonialni mesto zalozene Brity v Malajsii. Architektura tomu odpovida. A mnozstvi byvalych cinovych dolu v okoli (premenenych na rekreacni kouty) zase britsky pocin zduvodnuje. No ale nechci nudit mistopisem. Pridam neco ze zivota...

  To vam Sebik nenapisal, ako sme sa sem komplikovane dostavali. Najprv sme v Jerantutu nasadli na nespravny vlak, ktory siel presne opacnym smerom (na Singapur), ale kedze je Sebik hyperorientovany muz (vsimol si, ze tiene paliem su orientovane na juh a to je vraj zle:-)), rychlo sme omyl napravili, z vlaku na najblizsej zastavke vystupili a do Jerantutu dostopovali. Do Taipingu sme znova vyrazili na druhy den, ale ani tenokrat sa nam tam nepodarilo dojst a ocitli sme sa na nadhernych Cameron Highlands (kopceky, plantaze, motylie a kvetinove farmy...) Na treti den sme konecne Taiping dosiahli. Sme tu! A leje. A mozeme sediet tak akurat na nete... Dokonca sa tu ani nekonali ziadne oslavy Cinskeho noveho roku, na ktory sme sa tak tesili. No ale neda sa povedat, ze by sme k cinskej ludovej zabave ani trochu nepricuchli - na namesticku sa konal pokus o koncert miestnych mladych hudobnikov. Parada :-)
   Moje hyperuzasna Baruska to pekne popsala, co? Na mne akorat zbylo upozornit vas na par nahranych fotek a jit koupit destnik. Jde se do ulic. Ahoj na ostrove Penang nebo rovnou v Thajsku ;-)

---

 

   Tak uz preci jen nastal ten cas opustit Malajsii a popojet. Cas nas tlaci. Zaver se nam ale povedl. V Taipingu jsou nadherne zahrady, v nichz sidli ZOO. Tropicka ZOO, takze to byl zazitek. Predevsim i diky tomu, ze kvuli oslavam Cinskeho Noveho roku (ktere trvaji nekolik dni, jak jsme dodatecne pochopili) byly zahrady plne korzujicich rodinek. Hinduistky odene v sari, muslimky v cadoru ci burce (nektere pubertacky dokonce v ramci obdobi vzdoru bez zakrytych vlasu), budhistky v cinskych hadrech zapadniho strihu. Chlapska moda byla o poznani mene napadita. Ale ten narodnostni a rasovy mis-mas byl proste skvely.

   Puvodni plan jet na ostrov Penang do Georgtownu jsme vzdali. Ze zprav a novin jsme vedeli, ze tam na svatky zamirilo 200 tisic lidi, z toho nemaly pocet turistu. Skoro o polovinu zdrazuji hotely i dalsi sluzby, doprava kolabuje, listky dlouho dopredu vyprodany... Na vlastni kuzi jsme si to ostatne vyzkouseli a do Hat Yaie dojeli v najatem minibusu za 2x vyssi cenu.

   Nezdrzime se dlouho a pristich par dni stravime v morskem NP Ko Tarutao v Andamanskem mori. Dekujeme za zpravy, ktere posilate. Mejte se. Jo a pridali jsme fotky ;-)

---

 

   Zdravime z pristavu Pak Bara!
Stravili sme 4 dni na krasnom ostrovnom narodnom parku menom Ko Tarutao. Absolutne romanticke miesto, kde opicky behali po plazi a jedli kraby a z dzungle kazdy den v rovnaku dobu vysla diva svina a domaci jej dali obed :-) A mesiac tu lezi. Ziadne pismenko D alebo C, ale U! A Sebik tu opeknel - viz foto :-) Navstivili sme na kajaku strasidelnu Krokodiliu jaskynu, byvaly vazensky tabor a okrem neopakovatelnych zazitkov sme si z ostrova priniesli popaleniny druheho stupna. Slnko je tu fakt vrazedne. Nie je dobry napad prechadzat sa za rucicky po plazi :-)

   Znova sa ozveme z mesta Nakhon si Thammarat. Papa!

---

 

   Ahoj ahoj!
Nasa vyprava sa na par dni rozrastla o dvoch ceskych extremne zabavnych surodencov Ondru a Natalii, s ktorymi sme navstivili Narodny park Khao Luang. Povodne planovali ist do Nathonu, ale chytrolini Thajci ich oklamali a poslali minibusikom sem do Nakhonu, odkial vam piseme :-) Sli sme teda spolu do nadhernej dedinky Khiriwong. Je to nesmierne romanticke miesto a prave tu vrcholil zber (mimo ine) thajskej delikatesy durianu, co je obrovske ovocie s pichlavou korou a jeho zapach sa neda slovami opisat. Olomoucke syrecky su proti tomu parfem. Samozrejme, ze sme ho ochutnali, ale Sebika to na dlhu dobu poznacilo... (S: Tak tak, ze jsem nevrhnul. Coz z hlediska etikety nutne muselo byt prihlizejicimi mistnimi vnimano jako faux pas.) Skamaratili sme sa s miestnym mladencom Lekom a podnikli vylet na motokrosovych motorkach (a potom peso) do vysokohorskej dzungle, ochutnali ryzovu whisky a ja som sa naucila par thajskych receptov. Hlavnou ingrediencoiu je vzdy bambus a bananovy list, co je pre nase mierne pasmo velmi prakticke :-) Na nase prekvapenie sme v malinkom Khiriwongu stretli este jedneho Cecha a sice asi 50 rocneho fruktariana. Kto nevie, co to je, tak vedzte, ze to je clovek, ktory je len ovocie :-) Do Khiriwongu prisiel za durianom, mangostinom a inymi skvostami... (S: V mistnim ovoci uz se velmi slusne orientujeme.) Nepil ani vodu, len jedol tie aromaticke plody a vegetoval v drevenej budke u sikmookej babicky :-)

   Ten pohadkovy kraj nas okouzlil jako doposud zadne misto a pripadny pristi pobyt v Thajsku se bez navstevy Khiriwongu a jeho okoli obejde jen tezko. Jima nas presvedceni, ze po dvoudennim mestskem vstrebavani prozitku jsme opet s to vyrazit ku severu. (John Kennedy Tool: Spolceni hlupcu, Odeon 1985 - diky Ondro ;-)) Pristi stanici je ostrov Ko Tao. Mejte se ;-)

---

 

   Pokud je to vubec nutne a nekdo to zaregistroval, omlouvame se, ze o sobe davame vedet az po tydnu. Okolnosti (5-10x drazsi internet, nez je bezne ve zbytku Asie) nas k tomu donutily (nebot jsme vzdy radsi dali prednost slusnemu zvanci).

   Po nasem poslednim prispevku jsme se vlakem a nasledne nocni lodi presunuli par set kilometru na ostrov Ko Tao v Thajskem zalivu Jihocinskeho more. Ctyri dny, ktere jsme na nem stravili, byly naprosto... ...jak jen to vyjadrit... ...asi... proste jine. Zakusili jsme neco atmosfery klasickych primorskych resortu se vsemi jeho stikami v rybnice kapitalismu, vykrikujicimi vrele nabidky jako "helooou taxiiii, luking bangalooov?, weeeraaaarjuuu goiiing?, diskaunt for juuu maj frend" apod. Thajska anglictina ma navic jedno zabavne specifikum - vetsina Thajcu (predevsim tech, jejichz mluvnicka zdatnost se omezuje na vyse uvedene formulky) neni shopna vyslovit spojeni souhlasek SP. Ilustracni byla situace, kdy jsme se s intenzivne svrastelymi cely (jeste za podpory Ondry a Nat) snazili porozumet dokola opakovane otazce mladika v Khiriwongu: "Ju sapik englis? Sapik englis?" Kdyz mu byly odpovedi pouze tazave pohledy, zhodnotil situaci konstatovanim: "Oh, ju dont sapik englis. Aj sapik, aj sapik." Nejbystrejsi tehda byla kolegyne z Berouna, ktera uznale pronesla: "Hm, yes, you really sapik english and I don't sapik". Jinak jsme uz byli taky nekolikrat uklidnovani, ze jidlo neni "sapajsi" (neni silne korenene), nebo ze nam k jidlu mohou nabidnou "saprajt" (bystry ctenar jiz jiste rozumi, stejne jako my 8-)). No ale abych se vratil na Ko Tao... Necely den po nas dorazila na ostrov s pisni bratru Nedvedu na rtech i nase oblibena cestovatelska sourozenecka dvojice. Nas pobyt tak byl prodchnut snahou se na ostrove nalezt a setkat. Zabralo nam to tri dny, pratele. Kdyz se nam to konecne podarilo, hotovili se krajane k odjezdu. Zbyvala nam hodina a pul, kterou jsme stravili snahou pripravit si v jedne z poulicnich restauraci spolecne barbecue. Bylo to rychle a intenzivni setkani i rozlouceni v jednom. Rozhodli jsme se vzdat hold spolecne prozitym okamzikum uverejnenim nekolika ukazek ze sourozeneckeho cestovatelskeho blogu na konci tohoto zapisu 8-)

   Na Ko Tau jsme nicmene nastesti dokazali sve dny naplnit pestrym letoviskovym programem. Vyuzivali jsme k tomu, jak jsem uz zminil, pronajaty skutr, ktery sice dokazal zdolat sotva polovinu vsech cest na ostrove, ale diky za to. Castecne jsme sli na ruku prodavacum zarucene typickych thajskych vyrobku, a tak jsou nase batohy zase o cosi plnejsi. A v neposledni rade jsme zakusili snorchlovani na koralovem pobrezi zatoky Shark Bay, kam jsme sli, protoze jsme tam pry mohli videt zraloky. A fakt tam byli a my jsme si s nimi plavali. No parada. Nebylo to ovsem nic proti setkani s rybou, jejiz jmeno nezname, byla ovsem obrovska, pestre zbarvena, ocima nezavisle na sobe koulici a v nehybnem  postoji krajne vyhruzneho vzezreni respekt budici (az se nam samym leknutim zalily bryle vodou). Povazujeme za obrovske stesti, ze se nam jen hodinu pred opustenim ostrova (opet nocni lodi, v niz se nocuje na podlaze, prituleni k nejednomu spolucestujicimu) podarilo narazit na pohlednici, na niz je tento dechberouci (po)tvor vyobrazen. Jsme na jeho identifikaci velmi zvedavi 8-)

   Siroka nabidka dalsich lakavych moznosti a sluzeb ostrova Ko Tao zustala nami nevyuzita (co se da delat) a my se v casove tisni presunuli do mesta Kanchanaburi SZ od Bangkoku, v nemz travime jiz druhy den. Nebot zazitky teprve zpracovavame, shromazdime je v pristim prispevku. Verime, ze to bude brzo. Mejte se!

 

   5.2.2009, Ondra: Ve zkratce mohu rici, ze posledni dva dny jsme pobyvali u pralesni ricky obklopeni vegetaci a rozlicnymi zvuky zvirat a hmyzu a spolu s dvema souputniky z Cech, ktere jsme na ceste potkali, zpivali jsme pri ulehani do stanu slizke pisne bratru Nedvedu. A ja jsem mel pod hlavou boty, nuz a tatovu bundu sitou z maskacuuuu. UUUuuu.

  

   Jo, jo, opravdu vsechna cest ;-)

 

---

 

   Hola hola z Kanchanaburi, romantickeho mestecka, kde domceky plavu na rieke Kwai a thajski pubosi krakaju v karaoke baroch. Po relaxe na Ko Tau sme sa rozhodli priucit nieco z miestnej historie a navstivili sme muzeum venovane thajsko-barmskej zeleznici, ktoru za 2.SV stavali chudaci vojnovi zajatci. 100 000 ich to neprezilo. Zaposobilo to na nas natolko, ze sme si prenajali motorecku a sli sa pozriet priamo na miesto najvacsieho utrpenia, 80km vzdialeny Hellfire Pass - usek zeleznice, kde to chlapci museli doslova presekat. Cesta bola sialena, ponevadz tu je cez den o 65 stupnov viac nez  ma vraj byt tento tyzden v Cechach a motorka nie je ten najpohodlnejsi dopravny prostriedok. Cestou sme stretli sloni kemp (asi 20 slonov). Sloniatko tam davalo chobotikom pusy, hralo na harmonike a tancovalo :-) Inak to ale bolo dost divne miesto, ktoreho vyznam sme nepochopili.

   Dnes sme navstivili budhisticke jaskynne chramy (keby nam tam cely cas za zadkom nebehal samozvany sprievodca, aj by sme si to boli uzili...) a historicky park s khmerskymi stavbami, predkrm pred kambodzskym Angkor Watom. Parada! Zajtra ideme do Bangkoku!

---

 

   Zdravime ze smogem zahalene jihoasijske metropole. Protoze nase dojmy a zazitky jsou prozatim dost povrchni (viz uvodni veta), tak jen strucne.

   Co je noveho... Dali jsme si praci a vyhledali na netu par rybicek, ktere nas meli tu cest potkat u pobrezi Ko Taa. Zvlaste ostenec zelenavy si na nas musi pamatovat. Fotky jsme nahrali do alba na prislusne misto, takze se muzete mrknout ;-) Pekny den prejeme.

---

 

   Vazeni!
   Znova sa ozyvame z Bangkoku, mesta plneho kontrastov. Veskery zivot tu prebieha na smogom zahalenej ulici. Thajci maju neuveritelnu schopnost zabarikadovat chodniky nielen vlastnymi telami, ale vselijakym tovarom od ovocia cez zvierata az po nabytok. Na ulici nakupuju, pozeraju telku, varia, jedia, spia, proste vsetko... Premiestnit sa tu z jedneho miesta na druhe je velmi obtiazne a to nielen preto, ze chodniky su zatarasene. Plne vytazene su aj cesty. Vsetko, co ma kolesa hura do premavky! Naviac je vhodne vsetky "dopravne prostriedky" co najviac vytazit. Stvorclenna rodina na jednom mopede nie je ziadnou vynimkou. Do toho sa medzi autami plantaju predavaci, macky, psy a po zotmeni aj krysy a svaby... :-)
   Nastastie sme si nasli oazu pokoja v Guesthouse Bluefin u velmi milej pocetnej rodinky a odtial podnikali vypady do viru velkomesta. Navstivili sme niekolko nadhernych watov a nasali trochu budhistickej atmosfery. Ak ste tak ako my zvyknuti na vyobrazenie Budhu ako vysmiateho obezneho pana, tak tu sa s nim nestretnete. Budha je stihly, vyklidneny a na hlave ma kornutok.
   Dnes Bangkok opustame. Bolo to tu super, ale dlhsie sa to neda vydrzat :-) A Sebik by mal aj tak setrit, poslal si totiz 80 roamingovych SMSiek na vlastny mobil :-)

 

---