aneb Slon (nejen) na cestách


JV Asie 2009 (Malajsie, Thajsko, Laos, Kambodža)

Termín: 7. 1. - 24. 3. 2009
Účastníci: Bára, Šebík
Cesta: MALAJSIE: Kuala Lumpur, NP Taman Negara, Cameron Highlands, Taiping; THAJSKO: NP Ko Tarutao, Nakhon Si Thammarat, NP Khao Luang, Ko Tao, Kanchanaburi, Bangkok, Sukhotai, NP Nam Nao, Nong Khai; LAOS: Vientiane, Phu Khao Khuay, Tha Khaek, Bolaven, Si Phan Don; KAMBODŽA: Angkor, Phnom Penh
Náklady: 67 000 Kč (na 1 osobu)

FOTKY Flickr (užší výběr): MALAJSIE  THAJSKO  LAOS  KAMBODŽA
FOTKY Picasa (širší výběr): MALAJSIE  THAJSKO  LAOS  KAMBODŽA
DENÍK: Cestopis vyšel v Edici Jelito/Jaternica v říjnu 2009. Ke stažení zde
VIDEO: Wat Pho, Kambodžský provoz



 .




Následující texty jsme zveřejňovali v průběhu cesty na internetu. Spolu s pořizovanými zápisky jsou základem deníku vydaného v listopadu 2009 (viz výše).

 

7. 1. 2009  Kuala Lumpur (Malajsie)
  Rakousko, Madarsko, Rumunsko, Turecko, Iran, Spojene Arabske Emiraty... mezipristani v Abu Dhabi.
Indie, Banglades, Cina, Tchajwan... prestup v Taipei.
A po 18 h cesty pristani v Kuala Lumpur v Malajsii. Sedmihodinovy casovy posun, palmy, bananovniky, mrakodrapy, 30 stupnu,... parada :-)
 
8.-13.1.2009  Kuala Lumpur (Malajsie)
  Zdravime vsechny. Po peti dnech v malajske metropoli se citime byt pripraveni souvisle formulovat prvni dojmy. Ubytovali jsme se v samem centru, v zivotem kypicim Chinatownu. Prvni pokusy rozeznat od sebe Indy, Cinany, Malajce, Thajce, Korejce a kdo vi koho vsechno konci dosti trapne. Celkem brzy alespon nachazime klic pro identifikaci Cinanu - jsou v cinskych obchudcich :-) A delaji cinske "jidlo"... Nic podobneho tomu, co vyvaruji u nas. Co bychom tady za ty jejich glutamanove plpy dali...
  Jidlo se obecne ukazuje jako spolecny jmenovatel vsech peti dnu v KL. Dnes je prvni den, kdy nam obema jakz takz chutnalo... No "chutnalo"...Jedlo sa tu da rozdelit do niekolkych kategorii: smradlave, stiplave, hnusne, najcastejsie ale vsetko dokopy. Ak je bez chuti, je to vyhra. Aj ked posledne dva dni sa nam dari objavovat jedla zaraditelne do kategorie znesitelne az trochu jedle (napriklad vyprazane banany :-). Zatial ale mame nas crevny zivot pod kontrolou.
 Krom svetoznamych Petronas Towers jsme stihli navstivit radu nabozenskych staveb, obchodu, prenadhernych parku, povozit se vsemi moznymi dopravnimi prostredky (jen nadzemky tu jezdi ctyri) a seznamit se s nekolika druhy rostlin, jedleho ovoce a zejmena jednim druhem zvirete, ktery nam ukradl a sezral svacinu...
   Tesime sa na vase mile odkazy (zatial sme ziaden nenasli :-) a budeme sa snazit vas dalej informovat, ak nezomrieme od cinskeho smradu.
 
P.S.: Po uzaverce zapisu jsme navstivili jeskynni komplex a hinduistickou svatyni Batu Caves na okraji KL. Vede k ni 272 schodu. Velikost hlavni jeskyne je primo umerna smradu (nebo naopak?). Foto na Picase...

 
15.1.2009  Jerantut (Malajsie)
   Cekame na bus do narodniho parku Taman Negara, coz v prekladu znamena Narodni Park.
   Byvame tu v takom milom hosteliku, v miestnostke, ktora nema okno. Dlho sme nechapali, kde sa v nasej izbicke berie tak priserny smrad. Odhalili sme to az po siedmych hodinach patrania. Domaci nam na ventilator dali trs travy, ktory produkoval smrad 4 dni pouzivanych ponoziek odlozenych dalsi tyzden v sacku. To neprehaname. Na tejto definicii zapachu sme sa jednoznacne shodli. Vydedukovali sme dve teorie: bud je to na odplasovanie komarov, co si myslime, ze repelent je milionkrat prijemnejsi, alebo im to vonia a je to proste osviezovac vzduchu (to by vysvetlovalo priserny pach miestnych jedal). No, v kazdom pripade sme to odstranili a tak nasu expediciu zachranili :)
   Do parku jsme si k nudlim koupili kecup. Neuveritelne se stalo skutkem a on skutecne chutna jako kecup. Podobna vec se nam zatim prihodila pouze s pomerancem a cinskym zelim. Naopak zcela fatalne nas usudek selhal pri nakupu chipsu, ryze, cokolady, kolacku s cokoladovou ci kokosovou naplni, kurete a dokonce i toustoveho chleba ci masla. Pochopitelne neberu v uvahu pokrmy, ktere vubec nezname a jejich chut pouze odhadujeme z usmevavych tvari na obalu.
   Tak... Jdeme na bus. Ahoj vsem.

 
 21.1.2009  Narodni park Tamam Negara (Malajsie)
   Mili priatelia, rodinni prislusnici a znami!
Sme stale zivi a zdravi. Dokonca nam uz zmizli aj vyrazky, co sme chytili z repelentu proti tropickym moskytom, takze sa na nas da aj pozerat, preto neprehliadnite nase nove fotecky. Mimo ine z nocnej pozorovatelne hlboko v dazdovom pralese!
   Dnes sme sa vratili z dzungle, plazili sme sa perfektnou jaskynou plnou netopietov (a jejich hoven. - pozn. Sebik) a v lese nas vydesilo nejake nezname zviera tak, ze sme sa ucili liezt po stromoch... No, ale uz vam piseme (mimochodom znova z hostelu bez okien a znova s trsom smradlavej travy), takze vsetko dobre dopadlo :-)
   Po prijemnem tydnu v NP jsme trosku rozmlsani... Drobne ricni restaurace u ustredi NP (Kuala Tahan) se snazi vyjit vstric chuti (vetsinou evropskych) navstevniku. Kazdy vecer jsme si tak mohli doprat mistni jidla v decentnim baleni. A moc nam chutnalo. Ingredience nekolika pokrmu nam vsak nadale zustanou utajeny. (Nastesti nebo bohuzel... ? :-) )
   Okolni dzungle nas fakt pohltila. Lozili jsme po lanovych lavkach (Bara byla stestim bez sebe), podnikli jsme trek k pozorovatelne hluboko v dzungli (nocni rambajs hmyzu, ptaku a kdo vi ceho jeste je neskutecny), plavili jsme se po rece (na clunu, ktery jsme si pri navratu z nocni pozorovatelny stopnuli), setkali jsme se s puvodnimi, vzhledove odlisnymi obyvateli dzungle Orang Asli (kteri v ni stale ziji v chatrcich - palmove listi postupne nahrazuji igelity), dnes jsme se plazili netopyri jeskyni (cerstva zalezitost, je treba ji zminit opakovane), ale hlavne jsme objevovali (ne)tusenou zvirenu a kvetenu destneho pralesa. Ziskane zkusenosti jiste vyuzijeme pri navsteve dalsich prirodnich rezervaci. (Napr. nejist toustak rukami umazanymi od guana, nestrkat deseticentimetrove cikade k hlave fotak, nestouchat do varana, nekrmit makaky, nepridrzovat se v narocnem terenu vseho, co roste podel pesinky, kokosove palmy obchazet obloukem, nepozorovat prilis dlouho na jednom miste pijavice, pralesni mnohonozka, ktere muzete rozeznat vyraz v obliceji, je uz fakt velka, nepouzivat repelent namisto pletoveho mleka,...)
   Nasimi pristimi zastavkami bude drobne mestecko s pestrou kolonialni historii Taiping a nasledne ostrov Penang s mestem Georgetown. Zde bychom mohli za tri dny (tj 24.1.2009) slavit prichod Cinskeho noveho roku. Pokud bude cim, pripijeme na vase zdravi.
 
  Pozdravuji ucastnici vypravy TRALALA 2009. (Lehce infantilni nazev vznikl bezprostredne pote, co se Bara ubezpecila, ze nedostala vzteklinu od makaka... Diky, Marika :-)
 
....T.....
....R.....
....A.....
MALAJSIE
THAJSKO
    LAOS
  KAMBODŽA
      2009
 
(Namisto tecek doplnime po navratu vhodna tri slova.)

 
25.1.2009  Taiping (Malajsie)
   Zdravicko, pratele. Nekolikahodinovy dest nam zavdal pricinu k vyhledani internetu. Jsme preci v nejdestivejsim meste Malajsie. O svem primatu nam nedalo vubec sanci pochybovat. Po vcerejsi ceste v tropickem vedru se pul hodiny po vystoupeni spustila prutrz mracen, ktera s prestavkami pokracuje i dnes. Taiping (v prekladu "Vecny mir") je prvni kolonialni mesto zalozene Brity v Malajsii. Architektura tomu odpovida. A mnozstvi byvalych cinovych dolu v okoli (premenenych na rekreacni kouty) zase britsky pocin zduvodnuje. No ale nechci nudit mistopisem. Pridam neco ze zivota...
  To vam Sebik nenapisal, ako sme sa sem komplikovane dostavali. Najprv sme v Jerantutu nasadli na nespravny vlak, ktory siel presne opacnym smerom (na Singapur), ale kedze je Sebik hyperorientovany muz (vsimol si, ze tiene paliem su orientovane na juh a to je vraj zle:-)), rychlo sme omyl napravili, z vlaku na najblizsej zastavke vystupili a do Jerantutu dostopovali. Do Taipingu sme znova vyrazili na druhy den, ale ani tenokrat sa nam tam nepodarilo dojst a ocitli sme sa na nadhernych Cameron Highlands (kopceky, plantaze, motylie a kvetinove farmy...) Na treti den sme konecne Taiping dosiahli. Sme tu! A leje. A mozeme sediet tak akurat na nete... Dokonca sa tu ani nekonali ziadne oslavy Cinskeho noveho roku, na ktory sme sa tak tesili. No ale neda sa povedat, ze by sme k cinskej ludovej zabave ani trochu nepricuchli - na namesticku sa konal pokus o koncert miestnych mladych hudobnikov. Parada :-)
   Moje hyperuzasna Baruska to pekne popsala, co? Na mne akorat zbylo upozornit vas na par nahranych fotek a jit koupit destnik. Jde se do ulic. Ahoj na ostrove Penang nebo rovnou v Thajsku ;-)
 
28.1.2009  Hat Yai (Thajsko)
   Tak uz preci jen nastal ten cas opustit Malajsii a popojet. Cas nas tlaci. Zaver se nam ale povedl. V Taipingu jsou nadherne zahrady, v nichz sidli ZOO. Tropicka ZOO, takze to byl zazitek. Predevsim i diky tomu, ze kvuli oslavam Cinskeho Noveho roku (ktere trvaji nekolik dni, jak jsme dodatecne pochopili) byly zahrady plne korzujicich rodinek. Hinduistky odene v sari, muslimky v cadoru ci burce (nektere pubertacky dokonce v ramci obdobi vzdoru bez zakrytych vlasu), budhistky v cinskych hadrech zapadniho strihu. Chlapska moda byla o poznani mene napadita. Ale ten narodnostni a rasovy mis-mas byl proste skvely.
   Puvodni plan jet na ostrov Penang do Georgtownu jsme vzdali. Ze zprav a novin jsme vedeli, ze tam na svatky zamirilo 200 tisic lidi, z toho nemaly pocet turistu. Skoro o polovinu zdrazuji hotely i dalsi sluzby, doprava kolabuje, listky dlouho dopredu vyprodany... Na vlastni kuzi jsme si to ostatne vyzkouseli a do Hat Yaie dojeli v najatem minibusu za 2x vyssi cenu.
   Nezdrzime se dlouho a pristich par dni stravime v morskem NP Ko Tarutao v Andamanskem mori. Dekujeme za zpravy, ktere posilate. Mejte se. Jo a pridali jsme fotky ;-)

 
1.2.2009  NP Ko Tarutao (Thajsko)
   Zdravime z pristavu Pak Bara!
Stravili sme 4 dni na krasnom ostrovnom narodnom parku menom Ko Tarutao. Absolutne romanticke miesto, kde opicky behali po plazi a jedli kraby a z dzungle kazdy den v rovnaku dobu vysla diva svina a domaci jej dali obed :-) A mesiac tu lezi. Ziadne pismenko D alebo C, ale U! A Sebik tu opeknel - viz foto :-) Navstivili sme na kajaku strasidelnu Krokodiliu jaskynu, byvaly vazensky tabor a okrem neopakovatelnych zazitkov sme si z ostrova priniesli popaleniny druheho stupna. Slnko je tu fakt vrazedne. Nie je dobry napad prechadzat sa za rucicky po plazi :-)
   Znova sa ozveme z mesta Nakhon si Thammarat. Papa!

 
7.2.2009  Nakhon Si Thammarat (Thajsko)
   Ahoj ahoj!
Nasa vyprava sa na par dni rozrastla o dvoch ceskych extremne zabavnych surodencov Ondru a Natalii, s ktorymi sme navstivili Narodny park Khao Luang. Povodne planovali ist do Nathonu, ale chytrolini Thajci ich oklamali a poslali minibusikom sem do Nakhonu, odkial vam piseme :-) Sli sme teda spolu do nadhernej dedinky Khiriwong. Je to nesmierne romanticke miesto a prave tu vrcholil zber (mimo ine) thajskej delikatesy durianu, co je obrovske ovocie s pichlavou korou a jeho zapach sa neda slovami opisat. Olomoucke syrecky su proti tomu parfem. Samozrejme, ze sme ho ochutnali, ale Sebika to na dlhu dobu poznacilo... (S: Tak tak, ze jsem nevrhnul. Coz z hlediska etikety nutne muselo byt prihlizejicimi mistnimi vnimano jako faux pas.) Skamaratili sme sa s miestnym mladencom Lekom a podnikli vylet na motokrosovych motorkach (a potom peso) do vysokohorskej dzungle, ochutnali ryzovu whisky a ja som sa naucila par thajskych receptov. Hlavnou ingrediencoiu je vzdy bambus a bananovy list, co je pre nase mierne pasmo velmi prakticke :-) Na nase prekvapenie sme v malinkom Khiriwongu stretli este jedneho Cecha a sice asi 50 rocneho fruktariana. Kto nevie, co to je, tak vedzte, ze to je clovek, ktory je len ovocie :-) Do Khiriwongu prisiel za durianom, mangostinom a inymi skvostami... (S: V mistnim ovoci uz se velmi slusne orientujeme.) Nepil ani vodu, len jedol tie aromaticke plody a vegetoval v drevenej budke u sikmookej babicky :-)
   Ten pohadkovy kraj nas okouzlil jako doposud zadne misto a pripadny pristi pobyt v Thajsku se bez navstevy Khiriwongu a jeho okoli obejde jen tezko. Jima nas presvedceni, ze po dvoudennim mestskem vstrebavani prozitku jsme opet s to vyrazit ku severu. (John Kennedy Tool: Spolceni hlupcu, Odeon 1985 - diky Ondro ;-)) Pristi stanici je ostrov Ko Tao. Mejte se ;-)

Cestovatelské zážitky Ondry a Nat z Kambodže čtěte na jejich blogu: http://mysovec.blogspot.com/2009_01_01_archive.html (Ondra) a http://mysovec-mihaila.blogspot.com/2009_01_01_archive.html (Nat)
Konkrétně na pobyt v Khiriwonku se odkazuje zápis: http://mysovec.blogspot.com/2009/02/tak-jak-zivot-chodetak-jsme-na-ostrove.html 
 
14.2.2009  Kanchanaburi (Thajsko)
   Pokud je to vubec nutne a nekdo to zaregistroval, omlouvame se, ze o sobe davame vedet az po tydnu. Okolnosti (5-10x drazsi internet, nez je bezne ve zbytku Asie) nas k tomu donutily (nebot jsme vzdy radsi dali prednost slusnemu zvanci).
   Po nasem poslednim prispevku jsme se vlakem a nasledne nocni lodi presunuli par set kilometru na ostrov Ko Tao v Thajskem zalivu Jihocinskeho more. Ctyri dny, ktere jsme na nem stravili, byly naprosto... ...jak jen to vyjadrit... ...asi... proste jine. Zakusili jsme neco atmosfery klasickych primorskych resortu se vsemi jeho stikami v rybnice kapitalismu, vykrikujicimi vrele nabidky jako "helooou taxiiii, luking bangalooov?, weeeraaaarjuuu goiiing?, diskaunt for juuu maj frend" apod. Thajska anglictina ma navic jedno zabavne specifikum - vetsina Thajcu (predevsim tech, jejichz mluvnicka zdatnost se omezuje na vyse uvedene formulky) neni shopna vyslovit spojeni souhlasek SP. Ilustracni byla situace, kdy jsme se s intenzivne svrastelymi cely (jeste za podpory Ondry a Nat) snazili porozumet dokola opakovane otazce mladika v Khiriwongu: "Ju sapik englis? Sapik englis?" Kdyz mu byly odpovedi pouze tazave pohledy, zhodnotil situaci konstatovanim: "Oh, ju dont sapik englis. Aj sapik, aj sapik." Nejbystrejsi tehda byla kolegyne z Berouna, ktera uznale pronesla: "Hm, yes, you really sapik english and I don't sapik". Jinak jsme uz byli taky nekolikrat uklidnovani, ze jidlo neni "sapajsi" (neni silne korenene), nebo ze nam k jidlu mohou nabidnou "saprajt" (bystry ctenar jiz jiste rozumi, stejne jako my 8-)). No ale abych se vratil na Ko Tao... Necely den po nas dorazila na ostrov s pisni bratru Nedvedu na rtech i nase oblibena cestovatelska sourozenecka dvojice. Nas pobyt tak byl prodchnut snahou se na ostrove nalezt a setkat. Zabralo nam to tri dny, pratele. Kdyz se nam to konecne podarilo, hotovili se krajane k odjezdu. Zbyvala nam hodina a pul, kterou jsme stravili snahou pripravit si v jedne z poulicnich restauraci spolecne barbecue. Bylo to rychle a intenzivni setkani i rozlouceni v jednom. Rozhodli jsme se vzdat hold spolecne prozitym okamzikum uverejnenim nekolika ukazek ze sourozeneckeho cestovatelskeho blogu na konci tohoto zapisu 8-)
   Na Ko Tau jsme nicmene nastesti dokazali sve dny naplnit pestrym letoviskovym programem. Vyuzivali jsme k tomu, jak jsem uz zminil, pronajaty skutr, ktery sice dokazal zdolat sotva polovinu vsech cest na ostrove, ale diky za to. Castecne jsme sli na ruku prodavacum zarucene typickych thajskych vyrobku, a tak jsou nase batohy zase o cosi plnejsi. A v neposledni rade jsme zakusili snorchlovani na koralovem pobrezi zatoky Shark Bay, kam jsme sli, protoze jsme tam pry mohli videt zraloky. A fakt tam byli a my jsme si s nimi plavali. No parada. Nebylo to ovsem nic proti setkani s rybou, jejiz jmeno nezname, byla ovsem obrovska, pestre zbarvena, ocima nezavisle na sobe koulici a v nehybnem  postoji krajne vyhruzneho vzezreni respekt budici (az se nam samym leknutim zalily bryle vodou). Povazujeme za obrovske stesti, ze se nam jen hodinu pred opustenim ostrova (opet nocni lodi, v niz se nocuje na podlaze, prituleni k nejednomu spolucestujicimu) podarilo narazit na pohlednici, na niz je tento dechberouci (po)tvor vyobrazen. Jsme na jeho identifikaci velmi zvedavi 8-)
   Siroka nabidka dalsich lakavych moznosti a sluzeb ostrova Ko Tao zustala nami nevyuzita (co se da delat) a my se v casove tisni presunuli do mesta Kanchanaburi SZ od Bangkoku, v nemz travime jiz druhy den. Nebot zazitky teprve zpracovavame, shromazdime je v pristim prispevku. Verime, ze to bude brzo. Mejte se!
 
   5.2.2009, Ondra: Ve zkratce mohu rici, ze posledni dva dny jsme pobyvali u pralesni ricky obklopeni vegetaci a rozlicnymi zvuky zvirat a hmyzu a spolu s dvema souputniky z Cech, ktere jsme na ceste potkali, zpivali jsme pri ulehani do stanu slizke pisne bratru Nedvedu. A ja jsem mel pod hlavou boty, nuz a tatovu bundu sitou z maskacuuuu. UUUuuu.
   12.2.2009, Nat: Nikdy jsem nepocitovala takovy hlad jako v Thajsku. Nejdrive jsem byla nadsena z toho, jak tu budu zdrave zit, ryze, zelenina, plody more.... parada... ale po kratke dobe jsem zjistila, ze zkratka trpim hlady a nemam zadnou energii. Zhubla jsem, obzvlaste v tvari zacaly se rysovat obrysy me lebi a mych ocnic, propadle tvare, i telo pomalu zacalo chatrat do podoby rachitika. (...) Budu muset uhasit tyto nelibe pocity dalsi davkou pivniho moku, doufajic, ze mi to pomuze. A nadale se v Cechach budu vyhybat limitne nekonecnym obloukem thajske a vubec asijske kuchyni... Kuchyni, ktera me prinutila stravovat se v Thajsku hotdogy a burgery, bilym pecivem a neurcite nadrcenou masovou smesi, ke kterym bych v Cechach ani nepricichla...
   12.2.2009, Ondra: Je konec. Zitra, pohaneni stresem a pachuti z asijske stravy v ustech, pozeneme do naruci tureckych aerolinii. Budeme unaseni na kridlech do tmy a zimy strednich Cech, kde nas ceka jiz jen slusne rozparadena zima. Jima mne podezreni, ze privitam domovinu husi kuzi a akutnim akne. Nikdo z tech zlodejicku, prizivu, ulhanych taxikaru, podvodnych cestovnich agentur, samozvanych policajtu, otravnych majitelu hostelu, prostitutek a rozlicnych zebraku si nedovede predstavit tu makabrozni sed, ktera se pred nami po tomto bujarem cestovani rozprostre. Cest vsem, kdo to cet.
  
   Jo, jo, opravdu vsechna cest ;-)
 

 
16.2.2009  Kanchanaburi (Thajsko)
   Hola hola z Kanchanaburi, romantickeho mestecka, kde domceky plavu na rieke Kwai a thajski pubosi krakaju v karaoke baroch. Po relaxe na Ko Tau sme sa rozhodli priucit nieco z miestnej historie a navstivili sme muzeum venovane thajsko-barmskej zeleznici, ktoru za 2.SV stavali chudaci vojnovi zajatci. 100 000 ich to neprezilo. Zaposobilo to na nas natolko, ze sme si prenajali motorecku a sli sa pozriet priamo na miesto najvacsieho utrpenia, 80km vzdialeny Hellfire Pass - usek zeleznice, kde to chlapci museli doslova presekat. Cesta bola sialena, ponevadz tu je cez den o 65 stupnov viac nez  ma vraj byt tento tyzden v Cechach a motorka nie je ten najpohodlnejsi dopravny prostriedok. Cestou sme stretli sloni kemp (asi 20 slonov). Sloniatko tam davalo chobotikom pusy, hralo na harmonike a tancovalo :-) Inak to ale bolo dost divne miesto, ktoreho vyznam sme nepochopili.
   Dnes sme navstivili budhisticke jaskynne chramy (keby nam tam cely cas za zadkom nebehal samozvany sprievodca, aj by sme si to boli uzili...) a historicky park s khmerskymi stavbami, predkrm pred kambodzskym Angkor Watom. Parada! Zajtra ideme do Bangkoku!

 
17.2.2009  Bangkok (Thajsko)
   Zdravime ze smogem zahalene jihoasijske metropole. Protoze nase dojmy a zazitky jsou prozatim dost povrchni (viz uvodni veta), tak jen strucne.
   Co je noveho... Dali jsme si praci a vyhledali na netu par rybicek, ktere nas meli tu cest potkat u pobrezi Ko Taa. Zvlaste ostenec zelenavy si na nas musi pamatovat. Fotky jsme nahrali do alba na prislusne misto, takze se muzete mrknout ;-) Pekny den prejeme.

 
20.2.2009  Bangkok (Thajsko)
   Vazeni!
   Znova sa ozyvame z Bangkoku, mesta plneho kontrastov. Veskery zivot tu prebieha na smogom zahalenej ulici. Thajci maju neuveritelnu schopnost zabarikadovat chodniky nielen vlastnymi telami, ale vselijakym tovarom od ovocia cez zvierata az po nabytok. Na ulici nakupuju, pozeraju telku, varia, jedia, spia, proste vsetko... Premiestnit sa tu z jedneho miesta na druhe je velmi obtiazne a to nielen preto, ze chodniky su zatarasene. Plne vytazene su aj cesty. Vsetko, co ma kolesa hura do premavky! Naviac je vhodne vsetky "dopravne prostriedky" co najviac vytazit. Stvorclenna rodina na jednom mopede nie je ziadnou vynimkou. Do toho sa medzi autami plantaju predavaci, macky, psy a po zotmeni aj krysy a svaby... :-)
   Nastastie sme si nasli oazu pokoja v Guesthouse Bluefin u velmi milej pocetnej rodinky a odtial podnikali vypady do viru velkomesta. Navstivili sme niekolko nadhernych watov a nasali trochu budhistickej atmosfery. Ak ste tak ako my zvyknuti na vyobrazenie Budhu ako vysmiateho obezneho pana, tak tu sa s nim nestretnete. Budha je stihly, vyklidneny a na hlave ma kornutok.
   Dnes Bangkok opustame. Bolo to tu super, ale dlhsie sa to neda vydrzat :-) A Sebik by mal aj tak setrit, poslal si totiz 80 roamingovych SMSiek na vlastny mobil :-)
 

 

 



24.2.2009  Sukhotai (Thajsko)
   Vycerpani mucivym sluncem a desitkami chramu dnes odpocivame. Na kole a skutru jsme krizovali historicke parky Sukhotaie a 60 km vzdalene Si Satchanalaie. Vybrat cca 20 fotek na vystavku nase bezvladna tela zcela dorazilo. Prestavame fotit, budeme kupovat pohledy 8-)
   Vyse uvedeny, informacne neprilis bohaty odstavec jsem smolil dvacet minut. To jen demonstruje, v jakem rozpolozeni se nachazim. Normalne by mi neco poradila Bara, ale ta si sla pred hodinou lehnout. Je 14:30. Tak snad vecer neco sesmolime. Fakt mame co, o material neni nouze 8-)
   V Thajsku to jinak vidime jeste tak na 5 dni, pak rychle do Laosu. Beztak uz to vypada, ze v Kambodzi budeme jenom na skok... Tak zatim ;-)
  
   Ano, v takom teple vam aj tie najkrajsie chramy pripadaju ako hromada kamenia. Okrem toho, ze ma Sebik nechal soferovat motorku na 10km dlhom dialnicnom useku, ktory vyzeral ako letistna ranway (nestretli sme pat minut ziadne auto), sme sa zas mnoho priucili :) Dufame, ze sa v nasledujucich dnoch trochu schladime v NP Nam Nao a potom snad v Laose, lebo je to fakt na nevydrzanie. Do Laosu sa strasne tesime. Hlavne na novu stravu. Dochucovadlom je tam susena koza z vodneho buvola :) A narodnym jedlom laap - mlete surove maso s ryzou, limetkou, matou a chili :) A namiesto soli pouzivaju rybie stavy... :)
   Uz jsem take zde, v plne sile. A rad bych v zaveru za oba vyjadril poteseni nad vsemi informacemi o deni ve vasem blizkem i vzdalenem okoli, jez nam podavate. A tak muzeme zajasat, ze snehulak na Rurkach stale nespadl, stejne tak fikovy list z Caji v prubehu jejiho hambateho vystoupeni na Eurovizi, ze Marketina pece o nase kvetinky nese ovoce (resp. kvety), ze kolchoznici z Blanska zpusobili neuvazenou manipulaci s hnojem povyrazeni mistnimu sboru dobrovolnych hasicu, ze Ovina dostala na Vanoce novy svetrik, ze pan Sevcik senior uspesne odeslal svuj prvni mail, ze Banyho princezna ma krasne nove saty, ze v Rijadu brzy privitaji novou zdravotni sestru, ze Nela a Nikol delaji sve babicce radost, ze Efka s Honzou unavili svym neutuchajicim zajmem novozelandske imigracni uredniky, ze Marika ma pravdepodobne zakazany internet, ze jablkovica je uspesne vypalena, ze zahradka ve Valmezu se brzo zazelena novymi bylinkami (sotva zmizi par metru snehu), ze Martin dnes promuje, ze prazskym umelcum byl udelen souhlas ke snatku, ze nam zada kryje odborny zdravotnicky personal (JJ), ze Spacir opet bude a navic vypeceny, ze zamestnavatel Ceske sporitelny v Beroune umoznil sve zamestnankyni Zdene navstivit Thajsko, ze detiska v skole su debilne, ze vyhra v tombole skautkeho plesu pokryla naklady, ze Optika a Akustika jiz brzo dobudou pedagogicka srdce, ze Matej Husovsky roste a s nim i jeho maminka, ze CSSD klesly preference.
   Za mesic na videnou ;-) Ale ozveme se driv... A nahore mate odkaz na (prozatim) jedno video.
 
P.S.: Jeste taky jasame, ze na trase Budejovice-Bratislava toka novy parecek a ze v Tisnove vladne stejne pracovni nasazeni jako doposud ;-)


28.2.2009  Khon Kaen (Thajsko)
   Chlazeni prijemnymi dennimi (30 C) a hlavne nocnimi (15 C) teplotami, okouzlovani prirodnimi, borovici i bambusem oplyvajicimi sceneriemi, dojimani pohostinnosti obyvatel, zaujati pozorovanim ptaku a hmyzu fantasknich barev i tvaru, syceni kaloricky nadprumernou stravou a v neposledni rade zapaleni snahou vystopovat slony,... i dleli jsme spokojene po tri dny v Narodnim parku Nam Nao.
   ...a uz zase funime v nizine velkomesta. Zitra mirime do prihranicniho mesta s Laoskou lidove demokratickou republikou.


2.3.2009  Nong Khai (Thajsko)

   Konecne sme dosiahli Mekong! Zajtra prejdeme na jeho druhy breh do Laosu. Pomaly sa lucime s transexualmi, transvestitmi, prostitutkami, kralovskou rodinou, zeleznicou, dennikom Bangkok post, mobilnym signalom...
   Najsilnejsi zazitok z poslednych dni je znova kulinarsky. Mali sme to (ne)stastie, ze sme prisli do restauracie po navsteve miestnych hodnostarov. Ti si objednali najdrahsiu cinsku specialitu. Majitel bol v dobrej nalade a cely stastny nas vital, vraj mame moznost ochutnat skvost jeho umenia. Hodnostari totiz vsetko nezjedli. Islo o vyvar z ciernej kury a zensenu. Ked ste este nikdy nepoculi o ciernej kure, vedzte, ze je to sliepka so sivym popolavym masom. Vari sa 24 hodin, spolu s cerstvym zensenom a velkymi gumovymi hubami. Nez nam nalozil, zavolal nas k hrncu, aby sme videli tu nadheru. V tom hrnci plaval uplne cierny vtak napchaty nejakou slamou. Ked ho zodvihol na naberacke, mdlo zaklonil hlavu... Vsetko to doprevadzal oder, az sa nam nohy podlomili... Samozrejme, ze sa nedalo odmietnut. Nakoniec sme to prezili, proste kura namocena v caji, no co..:-)
   V Nong Khai sme navstivili zahradu uctievaneho umelca, ktory veril, ze vsetky nabozenstva uznavaju jedneho Boha a v jeho dielach sa to patricne prejavovalo. (viz. fotky obrovskych soch). Sam autor tam lezal mumifikovany, obklopeny osobnymi predmetmi, ako napriklad vana a fotka posledneho krvaveho chrchlanca, ktory vykaslal (to myslim vazne).
   Sveraznost zdejsich obyvatel jeste ilustrovala zena, ktera mne nejprve asi minutu s usklebkem sledovala, kterak nejsem schopen si bez otviraku otevrit flasku piva, parkrat zdvihla koutek ust smerem k Bare a po mem neuspechu mi lahev vzala, zapacila ji v zubech, vyflustla vrsek na zem, podala mi s noblesou flasku zpet do ruky (kterou jsem jeste ani nestacil pripazit) a cislo ukoncila spikleneckym mrknutim a vztycenym palcem. Ehm... Tezko rict, co tim hodnotila. Muj vykon ne.
   Pa pa, Thajsko...


4.3.2009  Vientiane (Laos)
   Zdravime z najpokojnejsieho hlavneho meste na svete!
Toto mestecko sa neda pripodobnit k nicomu, co sme zatial videli. Vyzera trochu ako by ste skrizili Bangkok s malou francuzskou dedinkou. Najdete tu vitazny obluk, ale aj zakladny kamen mesta v podobe obrovskeho penisu. Videli sme revolucne balenu expoziciu Laoskeho narodneho muzea, tj. par vybledlych fotografii o boji proti kolonializmu a potom imperializmu a spruzinu, s ktorou posiloval milovany komunisticky prezident. Za najpozitivnejsiu stopu Francuzov v Laose vyhlasujem bagetu, nech uz tu urobili cokolvek.


7.3.2009  Tha Khaek (Laos) I.
   Dny jsou cim dal delsi a take intenzivnejsi. Pokud je venku 30 stupnu a pritom tma jako v pytli, je nasinec zvykly, ze je hluboka letni noc a tomu odpovidajici klid. A nebo je kolem 18:30 a jste v zime v JV Asii 8-)
   Po opusteni Vientiane jsme napsali dalsi kapitolu prozatim ctyrdilneho romanu "Piky piky slon". V prvni kapitole, v malajskem parku Taman Negara, se ctenar ocita v prostredi destneho pralesa. Existenci respektbudicich savcu s chobotem mozna (opravnene) tusi, nicmene tato neni nicim podlozena. V druhem dile v thajskem NP Khao Luang je jejich pritomnost pruvodcem Lekem jiz potvrzena, k protnuti zivotnich prostoru slona a hlavnich hrdinu nicmene nedojde. Adrenalin tedy syti az treti dil, ktery se odehrava v thajskem NP Nam Nao. V nem je ctenar slonum doslova na stope, ve spleti pesinek a trusu vsak neni dopaden jediny... Co naplat. Do ctvrteho dilu jsme se rozhodli nasypat veskere zkusenosti a postradatelny kapital. Navstivili jsme vesnici Ban Na a nedalekou rezervaci Phu Khao Khuay!
   A chce-li drahy ctenar vedet, jak nase pocinani dopadlo, bude si muset jeste chvili pockat, nebot nas vyhazuji z internetu ;-)


8.3.2009  Tha Khaek (Laos) II.
   S mladym sourozeneckym parem z Francie (sourozenecke pary nas maji zjevne v oblibe) a dvema domorodymi pruvodci v roli vedlejsich postav zamaskovali jsme sebe primo nad hlavami ziznivych slonu, kteri se meli v epizodnich rolich mihnout kolem pralesniho napajedla pod nami. Nase sance pripsat do deniku v pozorovatelne dalsi nadseny zapis z uspesneho pozorovani byly na sklonku obdobi sucha velmi vysoke. Pruvodci vyvarovali laoske laskominy, zatimco nam neuniknul jediny pralesni zvuk, pohyb ci pach. Tak minuly hodiny. Ani znacne nekvalitnim spankem stravena noc neprinesla kyzeny vysledek.
   Rozmrzelost zapalene vypravy neunikla bystremu oku nasich pruvodcu. Stejne tak jim udajne neuniknul pohyb bambusu par set metru od nas. Vklouzli jsme do porostu a snazili se zachytit zvuky, jez vytvari partunovy kolos proplouvajici bambusem. Pochybovaci v nasich radach - a co bychom to nepriznali, predevsim ja - povazovali hodinu trvajici stihani slonu za povedene divadlo. Kdyz se zdalo, ze slysime zretelny lomoz asi sto metru od nas, komentoval to Silva (Francouz, muz): "Nejaky velky nemecky turista." Ovsem... Kdepak... Tohle by nesvedl...
   Snaha priblizit se slonovi nebyla uspesna. Jednak nas ucitil a dal se kvapem do pochodu smerem od nas, jednak svuj ustup prokladal tichymi pauzami, ktere pruvodcum neumoznovaly presne odhadnout tlustokozcovu polohu. To je nebezpecna situace, takze nechteli pokracovat.
Moc nas to nemrzelo. Jen skoda, ze si to k napajedlu nenamiril uz predchozi den. Nezbyva, nez cihat, zda se naskytne prilezitost k napsani pateho dilu teto rozvlekle sagy. Snad ma krom hlavnich (smutnych) hrdinu i sve ctenare 8-)
 
   Jak se nam cas krati a na Laos i Kambodzu nam ho zbyva velmi malo, absolvujeme unavne prejezdy autobusy (zeleznice v Laosu neni). Jednim takovym jsme se dostali do mesta na brehu Mekongu Tha Khaek, jehoz okoli jsme procestovali na pujcene motorce. Je fantasticke...! Dalsi prejezd nas ceka dnes, mirime na jih Laosu do mesta Pakse.


9.3.2009  Tha Khaek (Laos) III.
   Zdravime z Tha Kheku!
Ze co tu este robime?Ale... nic extra... Dali sme na ulici jednemu chlapikovi vymenou za pozicanie motorky pas (bezna prax). Problem bol, ze sukromnik sa za 24 hodin na dohodnutom mieste neukazal. Neukazal sa oni o desiatej rano, ani o desiatej vecer a ani o desiatej nasledujuceho dna. Ostali sme bez dokladu, zato s jednou motorkou naviac. Problem sme zacali riesti dnes rano, ale vcera bol "Den laoskych zien" (Sebik chcel kupit tranzvestitovi na recepcii v nasom guesthouse kvety) a vlada dala obcanom vycerpanym vikendovymi oslavami na pondelok volno. Tym padom sme nenasli otvorenu instituciu, z ktorej by sme mohli zavolat na ambasadu do Bangkoku. Nastastie v informacnom centre sme natrafili na chlapika, ktory bol ochotny (za 50 000) nam pomoct. Nakoniec vsetko dobre dopadlo, pas sme vypatrali, motorky sa zbavili, ale museli sme stravit dalsiu noc v spinavom guesthouse, kde personal nema obdoby :-) Tvori ho asi 6 nactiletych slecien, nerozumeju jedinemu anglickemu slovu, recepcny/na (v jednom) sa v jednom kuse nakrucuje pred zrkadlom, pustaju jedine cedecko v kuse uz treti den v pravidelnom case od 7:00 do 1:00 a zmatene upratovacky nam kazdu chvilu vrazaju do izby. Netusim ale, co tam upratuju, cely guesthouse je zatuchnuty a spinavy.
Dnes o polnoci snad vyrazame do Pakse!


16.3.2009  Don Det (Laos)
   Po delsi odmlce zpusobene naprostym nedostatkem internetoveho pripojeni (to neni stiznost) zdravime z ostrova Don Det ricniho souostrovi Si Phan Don uprostred Mekongu v tesnem sousedstvi Kambodze.
   Bungalovy zde rostou stejne rychle jako laoske ceny, ktere se behem peti let temer ztrojnasobily. Presto je pobyt mezi rybarskymi vesnicemi stale velmi levny a poklidny. Po setmeni nahodi rodinka, v jejichz chatce bydlime a ktera ovlada asi deset druhu usmevu ale ani jedno anglicke slovo, na par hodin generator, ktery nam rozsviti nad hlavou cca do 21h uspornou zarovku. Pak se vsechno ponori do tmy. Svitit jde sice petrolejkou, ale stejne se jde spat velmi brzo. Kohouti kokrhaji od 5:30, to taky domorodci vstavaji a davaji se do prace (nijak zvlast se ale nepretrhnou), aby kolem 11h, kdy uz je vedro nesnesitelne, upadli do mdlob ve stinu kokosovych palem, jejichz pestovanim se zde povetsinou zivi. Az do takovych 15h, nez se vesnicane opet zvolna rozpohybuji, se po ostrovech hemzi (na bicyklech) pouze aktivni turisti. Zapomnel jsem zminit, ze obydlenych ostrovu je zde nekolik desitek z celkovych cca ctyr tisic. No a na jednom z nich se nam dari svym dennim rytmem pripodobnit spise vesnicanum nez turistum 8-) Houpeme se v siti na verande a cucime na lodicky na Mekongu... Francouzi pry v dobe kolonialniho nadseni v oblasti JV Asie komentovali pracovni zapal mistnich slovy: "Vietnamci vypestuji ryzi, Kambodzane se divaji, jak roste, a Laosane poslouchaji, jak roste 8-)"
 
   Preskocil jsem ovsem v popisu tri dny po opusteni Tha Khaeku. Na jihovychod od mesta Pakse se rozklada nahorni plosina Bolaven, ktera je v regionu proslavena pestovanim kavy a mezi turisty pak nekolika vodopady a roztomilymi vesnickami ruznych laoskych kmenu. Bez dlouheho popisovani jen potvrdim, ze jsme nejake navstivili a predevsim jsme v jedne bydleli (Tad Lo). Je sice na turisty adaptovana, ovsem zpusob, jakym vesnicane navstevniky registruji a nenechaji se jimi nijak rozhodit ve svem zabehnutem zivote, je odzbrojujici. Nadherne tri dny!
   Fotky se pokusime nahrat zitra. Loucime se s Laosem a na sviznych osm dni upalujeme do Kambodze. Diky za pozornost ;-) 
 
P.S.:
1) Deti ve vsi Tad Lo travi vetsinu dne chytanim obrich cikad pro zpestreni jidelnicku. Pouzivaji k tomu 3 - 4 metry dlouhy bambus s ostrou spickou, na niz je napichuji. Pak jim utrhnou kridla a strci je do sacku. Do vecera ho z poloviny zaplni, coz je provazeno obrovskym randalem, ktery sacek vydava.
2) Paty, pravdepodobne posledni dil romanu Piky piky slon je uspesne napsan. Jeho protagoniste jsou slonem prekvapeni (az by se dalo rici vylekani) pri prochazce kol pralesni ricky. Viz obrazova priloha.
3) Jiz paty den travime v prijemne spolecnosti nemecko-italskeho paru zijiciho ve Spanelsku. Par dni nam to jeste vydrzi.
4) Kambodza je husta... 8-)


18.3.2009  Siem Reap (Kambodza) I.
   S tridenni permanentkou za nezanedbatelnou sumu do arealu chramoveho komplexu Angkor nemame jinou moznost, nez od rozedneni do soumraku slapat do pedalu (dnes a pozitri) nebo se vozit v pronajate drozce (zitra) po vsech pametihodnostech. Dojmy z nich za nas snad popisou fotky, dojmy z Kambodze jako takove se tesi popsat Bara - jen co nabere sil ;-)


19.3.2009  Siem Reap (Kambodza) II.
   Hello, buy something!  
Kambodza nas neprivitala velmi pekne. Hned na prvej benzinke sa nas pokusili osklbat, spolucestujucemu ukradli ruksak, tuk-tukari (drozkari) a poulicne siroty su neuveritelne otravni, ale nam sa tu paci! Nasli sme si mileho sukromneho tuk-tukara (teda on si nasiel nas, viz. foto) a vsetky neprijemnosti vlastne zlizli nasi spanielski kamosi. Zeny tu nosia pyzama! Klasicke flanelove na zapinanie, alebo modernejsie s medvedikmi a zirafkami! Starsie pani maju na hlavach na uzol zaviazanu utiereku. Sudime, ze to bude asi nejaky elegantnejsi odev :-) Pohybovat sa na bicykli v miestnej premavke je adrenalinova zalezitost. Oficialne sa sice jazdi na pravo, ale prakticky si kazdy jazdi tak, ako prave potrebuje. Auta a ine vehikle sa medzi sebou pekne preplietaju. S tym, ze sa proti vam nieco vyruti sa proste pocita. Naviac, nezanedbatelnu cast soferov motoriek na cestach tvoria deti do 12 rokov. Som permanentne vydesena.
   Kambodzanom ich vlastna mena nic nehovori. Za vsetko sa plati US dolarmi. Tak napriklad rizoto (ktore mimochodom jeme bez prestavky uz dva mesiace) stoji 1,5$. Dolar stoji napriklad flasa pitnej vody, tricko, 2 kokosove orechy, cedecko... A za pozdrav tu plati oslovenie v uvode tohto prispevku :-)
 
   A ze je to pozdrav ucinny muzeme dolozit konstatovanim, ze byl vyslysen az v daleke Olomouci. Zde si skutecne kolemjdouci neco koupil. Nas byt na Polivkove. Vypovedni lhuta bezi, po navratu se budeme stehovat... Hehe 8-D


22.3.2009  Phnom Penh (Kambodza) I.
   Byt jsme se jiz velmi hladce presunuli do hlavniho mesta, jeste zustanu nekolika vetami v Angkoru.
   Asi neprekvapi, ze navsteva vsech chramu byla skutecne silnym zazitkem. Kvuli obrovske plose, na niz jsou rozptyleny, je nemozne navstivit behem tri dnu vsechny. A to bychom asi ani nechteli. Zajimavym zpestrenim minulych dnu, byl tzv "mango rain". To jsou temer kazdodenni bourky, ktere se na nekolik dni objevi ke konci obdobi sucha. Prijemne zvlhcily vzduch za cenu obtiznejsiho dychani. A druhym zpestrenim byla Anna, cestovatelka, ktera po "par letech placani po Asii" necekane zakotvila se svym anglickym manzelem v Siem Reapu, kde pomahaji jine cestovatelske dvojici provozovat guesthouse, v nemz jsme byli ctyri dni ubytovani. Vecerni pokecy byly oboustranne osvezujici - Anna byla vdecna za cestinu, my zas za velmi cenne postrehy z kambodzskeho zivota, ktere za pul roku pobytu "mezi opicaky" (jak domorodcum rikala) nashromazdila. Krasne jsme si notovali 8-)
   O nasi posledni zastavce v Phnom Penhu a subjektivnim vhledu do khmerske psyche se s vami chce podelit Bara.


23.3.2009  Phnom Penh (Kambodza) II.
    Kedze sa nam to tu krati, na hlavne mesto Kambodze nam neostalo vela casu. Stihli sme tu navstivit hrozive muzeum genocidy a chceli sme aj kralovsky palac, ale Kambodzania maju prilis dlhu siestu a my prilis malu trpezlivost, tak sme radsej najvacsiu horucavu preckali v Narodnom muzeu. 
Pozorovanim miestnych trhov a krizovatiek by sme mohli stravit hodiny... Tazko opisat, treba to zazit :-) Sebik vcera absolvoval tradicnu masaz - slecna po nom chodila a vraj ho aj bila do hlavy. Holt, iny kraj, iny mrav :-)
 

 


   Kambodzania su jednym z dovodov, preco sa tesim domov. So vsetkym pochopenim, ktore pre nich mam musim konstatovat, ze su to gadzovia (cesky burani :-)) prevej kategorie. Tak napriklad, sedite si na internete a za vas sa postavi Kambodzan a uplne bez rozpakov pozoruje, co si to tam na tej obrazovke citate. Fronty tu neexistuju, kto ma silnejsie lakte, ten sa predsa pretlaci. Ak ich nieco zaujima, tak si to bez opytania vezmu a prezru. Napriklad
Barborkinu tasku. Vacsinou nezdravia, nedakuju, nepracuju. Najoblubenejsou aktivitou je nudit sa. Ulice lemuju v roznych polohach leziaci znudeni muzi. Ak tu niekto nieco robi, tak zeny, ale len zlahka, aby si nahodou nenarusili karmu :-)  Aj ked sa velmi snazime, nevieme sa zbavit pocitu, ze im chyba zdravy selsky rozum (pr. slecny v hoteli nevedeli prist na to, preco im nefunguje mikrovlnka. Nemali ju v zasuvke!). To vsetko je pre nas zaujimave, ci dokonca zabavne, co ale nevieme pochopit, je sposob, akym sa vyrovnavaju so svojou historiou. V 70tych rokoch tu Rudi Khmeri strasnym sposobom vyvrazdili skoro 2 000 000 ludi. Mozete si kupit tricko s lebkou odkazujuce na tieto udalosti, pohladnice s fotkami obeti... Tzv."Killing fields", Vrazedne polia, s masovymi hrobmi su turistickou atrakciou cislo jedna. Vcera nas mierne zaskocila otazka tuk-tukara: "Do you like Killing fields?" Ale nech uz su akikolvek, budu nam chybat!
 
   Pratele, kamaradi, rodiny, nahodni ctenari... Je konec. Za par hodin nas obejme tepla naruc Cinskych aerolinii. Jima nas podezreni, ze po jejim opusteni nam bude povazlive chladneji... "Nikdo z tech zlodejicku, prizivu, ulhanych taxikaru, podvodnych cestovnich agentur, samozvanych policajtu, otravnych majitelu hostelu, prostitutek a rozlicnych zebraku si nedovede predstavit tu makabrozni sed, ktera se pred nami po tomto bujarem cestovani rozprostre."
   Cest vsem, kdo to cet. A na videnou ;-)
 
....T.....
....R.....
....A.....
MALAJSIE
THAJSKO
    LAOS
  KAMBODŽA
      2009