Vládínkovy ČTYŘI MAILY Z INDIE
Termín: leden až červenec 2006
Účastníci: Vládínek
Cesta: Indie křížem krážem
Doprava: Tam i zpět letecky, po Indii busem a vlakem
Náklady: cca 80 000 Kč
FOTKY: žádné
DENÍK: ke stažení zde
Rozhovor s cestovatelem Vladimírem Chocholáčem (33) o jeho pobytu v Indii. O tom, co mu země dala a co vzala, aniž by o jedno či druhé stál. O stopách na duši tak hlubokých, že je již lze považovat za rány. O mykóze, zlodějích, jídle, návratu a zejména o levé ruce.
Jak dlouho trval Vládínkův pobyt v Indii?
Necelých 6 měsíců – od konce ledna do půlky července 2006.
Dokáže si ještě dnes Vládínek vzpomenout na důvody, které ho vedly k návštěvě Indie? Jaká byla jeho očekávání?
Můj bývalý spolupracovník tam byl už asi 5x a sliboval mi, že to bude mazec, na jaký nezapomenu. Bohužel realita byla ještě horší, než sliboval a já očekával.
Proč Vládínek vyrazil na cesty sám?
Zrovna nebyl nablízku nikdo s půl rokem dovolené a přebytečnými osmdesáti litry.
Pokud by si Vládínek mohl (zpětně) vybrat zcela libovolný doprovod, kdo by to byl?
Asi bych jel znovu sám – člověk se snadněji seznámí s dalšími cestovateli i domorodci.
Jak podrobný byl Vládínkův itinerář cesty vypracovaný před odletem?
Měl jsem dost dlouhý seznam míst, asi tak třetinu jsem ale vynechal – nemá cenu strávit kvůli nějakému chrámu den ve vlaku.
Při jaké příležitosti si Vládínek poprvé uvědomil tíživou skutečnost, že matička Evropa se mu opravdu vzdálila?
Když jsem si na WC na letišti v Dillí prohlížel svou levou ruku, díru v podlaze a kyblík s vodou.
Jaké jsou Vládínkovy cestovatelské zásady?
Žádná mě nenapadá. Snad jen „nevěřit Indům ani slovo“.
Stojí za některou ze zásad konkrétní indický příběh, který by ji názorně opodstatňoval?
V podstatě veškerá konverzace s Indy.
Kterou věc v batohu považuje při cestování po Indii Vládínek za nejdůležitější?
Špunty do uší.
Který indický zvyk si Vládínek osvojil nejsnáze? Který by naopak Vládínek jen těžko kdy přijal za svůj?
1) Umývání zadku vodou a rukou. Po pár týdnech průjmů by mi toaleťák připadal jak šmirgl, kdežto tato metoda byla zcela bezbolestná.
2) Většina Indů žvýká betel, což znamená, že jim nevoní z úst, nemají zářivě bílý úsměv a neustále odplivávají červený chrmle. Hnus.
Napadlo někdy Vládínka, že by na daném místě (v dané situaci) vůbec neměl být? Že by bylo bývalo lepší se okamžitě probudit v Tišnově?
Během prvních tří měsíců téměř denně.
Hřešil Vládínek?
Neznám desatero, takže nevím.
Jak Vládínkovi v Indii chutnalo?
Moc ne. Většinou jsem se z jídla po-...
Jak byl Vládínek spokojen s úrovní komunikace, kterou s ním udržovali přátelé a rodinní příslušníci z domova?
Telefon i internet většinou fungovaly, takže komunikace byla OK.
(Pozn. red.: Tehdy to Vládínek viděl jinak. Několik jeho přátel se po Vládínkově návratu podivovalo, proč přestal posílat maily. Byli však odbyti vysvětlením, že dotyčné Vládínek vyřadil ze seznamu adresátů, neboť mu nenapsali žádný mail. Což v kontrastu s úsilím, které musel vynaložit na sepsání a odeslání mailu Vládínek sám, bylo neakceptovatelné.)
Řekl by Vládínek, že jeho vztah k indické květeně a zvířeně byl přátelský?
Květenu jsem ignoroval, zvířenu vyloženě neměl rád.
Jaký zážitek by Vládínek moc rád vymazal ze vzpomínek? A na co by naopak nechtěl zapomenout?
Vzhledem k mé mizerné paměti a věku jsem už asi vše, co bylo třeba, vymazal a budu rád, když tam něco udržím. Ale asi nejhorším zážitkem bylo, když jsem po dvoudenní jízdě busem pohlédl na své nohy a viděl centimetrové díry kolem nehtů. Nehty jsem odlupoval, aniž bych cokoli cítil, a vymačkával jsem červenožlutý hnis. Po bezespánkové noci jsem ráno utíkal do himálajské nemocnice (připomínala koncentrák), kde mi při pohledu na ostatní pacienty došlo, že je to banalitka (což dosvědčil i doktor).
Vládínek si údajně vypěstoval velmi osobitou techniku, jíž odrazoval domorodé děti od fyzického kontaktu. Mohl by nám ji popsat a stručně uvést příklady jejího úspěšného použití?
Děti, když neuspěly při somrování propisek a sladkostí, mě většinou chytly za ruky a snažily se mě někam vést. Tak jsem začal táhnout opačným směrem. Mrňous pak zabral ze všech sil a to byl ten správný okamžik ho pustit. Nevěřili byste, jak je odradí, když se vykoupou v kanálu v močce a ještě si u toho rozbijí loket.
Ohromoval Vládínek domorodce svou plynou indštinou? Mohl by nám i po tak dlouhé době demonstrovat své jazykové (ne)nadání?
Kromě pozdravu namasté jsem často používal pokřik: „Čár, polis!“ (Zloděj, policie!) Na samozvané průvodce a otrapy to docela fungovalo.
Jaké výhody mělo rozhodnutí nebrat s sebou na cestu foťák?
Nenazýval bych to rozhodnutím, foťák prostě nemám, takže jsem se nerozhodoval. Výhodou bylo, že jedna z nejčastějších vět Indů – Bakšiš, foto – nebyla určena pro mne.
Dokázal o sebe Vládínek na cestách dbát a ohromovat sebe i okolí důsledky pečlivé hygieny?
Vzhledem k vedru a průjmu jsem se sprchoval i několikrát za den. Což sice značí, že jsem o čistotu dbal jako nikdy v životě, ale výsledek asi nikoho neohromil. Domorodkyně i turistky, jako vždy, zachovávaly uctivý odstup.
Jaká další poutavá místa, která se do mailových rešerší nevešla, Vládínek navštívil?
Poslední týdny jsem strávil v Himálaji v oblasti údolí Spiti a Ladakh – indickém Tibetu. Budhisti, kláštery, velehory, žádní Indové, jídlo, které nepálilo, a po čtvrt roce využití češtiny – prostě ráj. Nebýt těch nemocných nehtíků a výkonů našich fotbalistů na MS, tak to bylo dokonalý.
Kdy si Vládínek uvědomil tíživou skutečnost, že je zpátky v matičce Evropě?
Jako vždy, když jsem po příletu ležel večer doma v posteli, koukal do stropu a tekly mi slzy stesku.
Který suvenýr Vládínek nemohl přivézt zpět ačkoliv by si to přál?
Já to měl spíš naopak – odvážel jsem si suvenýry, které jsem si nepřál.
V jakém zdravotním stavu Vládínek Indii opouštěl?
Nepočítám-li mykózu na chodidlech, zánět nehtových lůžek a nějaké to kilo dolů, tak v docela dobrém.
Kterým lidem Vládínek velmi pravděpodobně po svém odletu chybí?
Velmi pravděpodobně v Indii nikomu nechybím. Oni už si Indiáni najdou jinou oběť.
Má Vládínek v plánu navštívit Indii znovu? Proč?
Několik let jsem vytrvale odpovídal, že nikdy, že to bylo utrpení. V práci sice trpím taky, ale nemusím za to platit, naopak ještě něco málo dostanu. Ale čas otupí i ostrý břit, takže poslední dobou při plánování další cesty slovo Indie už párkrát zaznělo.
Hodně štěstí a kuráže
